Zatímco dospělí jsou černobílí, mláďata jsou hnědá, s podélným bílým pruhováním a skvrněním. Zdánlivě nápadné zbarvení slouží v podrostu jako maskování.  

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

TAPÍŘI OBECNĚ: Tapíři patří mezi lichokopytníky, i když mají na zadních nohou tři a na předních čtyři prsty. Snad nejnápadnějším znakem tapírů je prodloužený horní pysk a nozdry, které tvoří jakýsi krátký chobot. Tapíři ho používají podobně jako sloni – k trhání rostlinné potravy, jako orgán jemného čichu i k dýchání při pobytu ve vodě nebo bažinách. Tapír je totiž na vodu velmi úzce vázaný. Ochlazuje se v ní, živí se vodními rostlinami a při nebezpečí hledá úkryt právě ve vodě. Dokáže dobře plavat a potápět se a dokonce i chodit po dně. Tapíři jsou aktivní za soumraku a v noci. Den tráví ukryti v hustém lesním podrostu a navzdory své velikosti unikají pozornosti. Žijí většinou samotářsky a jen v době námluv se vyhledávají pomocí pachových značek i nejrůznějších hlasových projevů. Samice rodí dobře vyvinuté mládě, které má na rozdíl od dospělých tmavou srst se světlými podélnými proužky a tečkami, jež slouží jako dokonalé krycí zbarvení v hustém podrostu. V prvních dvou týdnech života totiž mládě zůstává v úkrytu, zatímco se matka vydává na pastvu. Během dvou měsíců kresba začíná blednout a v půl roce je mladý tapír zbarvený stejně jako jeho matka.  TAPÍR ČABRAKOVÝ: Je jediným asijským druhem tapíra a od svých jihoamerických příbuzných se na první pohled odlišuje nápadnou černo-bílou kresbou, která ho však v příšeří tropických lesů dokonale maskuje. Ze všech tapírů je největší a kvůli lovu a odlesňování, které ho připravuje o jeho prostředí, je ohrožený vyhubením. 

Ochrana

Domovem tapírů čabrakových jsou deštné lesy jižní Barmy, Thajska, Malajsie a Sumatry. Tito lichokopytníci jsou především obětí zemědělství a těžby dřeva. Trpí vlivem rozsáhlé přeměny původní krajiny na plantáže (především palmy olejné). Tapíři žijí pouze uvnitř neporušeného lesa, nevyhledávají dokonce ani jeho okraje a do plantáží se pouštějí jen výjimečně. Destrukce životního prostředí vedla za posledních 30 let k poklesu početních stavů o více než 50 %. Většina populací je dnes silně roztříštěná a nepřesahuje počet 50–100 jedinců. Míra snižování počtu tapírů čabrakových je podle IUCN úměrná redukci tropických deštných pralesů na jihovýchodě Asie. V přírodě žije méně než 2500 dospělých jedinců. Tapíři také často hynou při střetech s auty a i oni jsou lákavými terči neuvědomělých lovců.

Chov v Zoo Praha

Prvním tapírem čabrakovým v pražské zoo byla samice Isolda (zvaná Šosina), která zde žila v letech 1967−1990. Zažila stěhování ze starého pavilonu žiraf do Pavilonu velkých savců, kde se pak vystřídalo několik dalších zvířat. 

Zoo Praha se v novodobé historii zapojila do Evropského záchovného programu v roce 2010 příchodem dvou dospělých příbuzných zvířat. Po výměně samce byly zahájeny první pokusy o rozmnožování, které byly úspěšně završeny v říjnu roku 2015. Tapíři čabrakoví obývají samostatnou expozici v dolní části zahrady.

Podpora chovu

Naše tapíry čabrakové můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.

Články o tapírech čabrakových:

• Další hvězdné mládě v Zoo Praha
• Jméno mláděte tapíra vyslala Zoo Praha do světa morseovkou
• Přijďte se rozloučit, tapír "Puntja" míří na Tchaj-wan
• Indah a Budak Puntja - tapíři čabrakovíIndah a Budak Puntja - tapíři čabrakoví
• Budak Puntja znamená kluk Punťa
• Malý tapírek je kluk
• Pohledem ředitele - Tapíří rok
• Mládě tapíra čabrakového - po pruzích přišly puntíky
• Tapír čabrakový - Indah
• Dvojice tapírů rozšíří unikátní chovy v Zoo Praha