Želvy sloní pinzónské patří k nejmenším poddruhům želvy sloní. Mají dlouhý krk a sedlovitý tvar krunýře, což souvisí s tím, že jejich rodný ostrov je prakticky bez porostu trávy a bylin, takže se musejí pro potravu natahovat do výšky.  

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. SLONÍ ŽELVY: Jsou obří želvy z Galapág. V Zoo Praha je najdete v Pavilonu velkých želv, kde chováme dva poddruhy: želvu sloní santacruzskou a želvu sloní pinzónskou. ŽELVA SLONÍ PINZÓNSKÁ: Pochází z Pinzónu, galapážského ostrůvku o velikosti pouhých 18 km2 – téměř 30x menšího než Praha. Je aktivní ve dne s výjimkou horkých poledních hodin. Žije spíše samotářsky. Pražský samec Antonio (podomácku Tony) je jediným zástupcem svého druhu s výrazně sedlovitým krunýřem v Evropě.

Ochrana

Na jednotlivých ostrovech celého souostroví Galapágy kdysi žilo nejméně 15 forem velkých suchozemských želv o celkovém počtu více než 250 000 jedinců. Námořníci a velrybáři je však lovili ve velkém a sbírali i jejich vejce, a v případě želv sloních pinzónských pak dílo zkázy dokonaly krysy, které se na ostrov dostaly spolu s člověkem. Stamiliony hlodavců hodovaly na želvích vejcích i mláďatech, takže se v přírodě během 20. století nedožilo dospělosti ani jediné. Želvy sloní pinzónské přežily jen díky záchrannému chovu a dlouho byly považovány za vyhynulé v přírodě. Nyní mají znovu naději: v roce 2012 se Pinzón podařilo krys zbavit.