Je poměrně nenápadně šedavě zbarvený.  Na křídlech má dvě nezřetelné černavé pásky, také konec ocasu je nevýrazně černý. Typické jsou zářivě zelené, kovově lesklé skvrny po stranách krku a nahnědlá až vínová hruď. Samec i samice vypadají stejně.

Foto: Antonín Vaidl, Zoo Praha

Zajímavosti

HOLUBI OBECNĚ: Holubi patří do řádu měkkozobých (Columbiformes). Mají totiž poměrně měkký zobák, který je tvrdý jen na špičce a u kořene je překrytý kožovitým ozobím. Jsou to býložraví ptáci, jejichž hlavní potravou jsou semena a plody. Zatímco zástupci z mírného pásma bývají poměrně nenápadně zbarvení, mnoho tropických holubů naopak vyniká pestrými barvami, kterými se mohou směle měřit s papoušky. U specializovaných chovatelů proto patří mezi žádané okrasné ptáky do voliér. Všichni měkkozobí, tedy nejen holubi, ale také jejich štíhlejší příbuzné hrdličky a mohutní pozemní korunáči, se vyznačují několika zvláštnostmi. Především nemají prachové peří a mazová žláza u kořene ocasu je vyvinuta jen slabě nebo dokonce úplně chybí. Proto si peří „pudrují“ jemnými částečkami, které vznikají rozpadem jemné dolní části praporu obrysových per. Další zvláštností měkkozobých je tvorba takzvaného holubího mléka. Holoubata jsou totiž po vylíhnutí bezmocná a semena by nestrávila. Rodiče je proto krmí tvarohovitou hmotou bohatou na bílkoviny, která se jim tvoří ve voleti. Holubi také pijí jinak než většina ostatních ptáků – ponoří zobák do vody a sají, zatímco většina ptáků vodu nabere, zvedne hlavu a nechá ji stékat do krku. Mnozí holubi a hrdličky jsou vynikající letci – rychlí a vytrvalí, s neuvěřitelným smyslem pro orientaci a navigaci. To platí zvláště pro tažné druhy z mírného pásma.  HOLUB DOUPŇÁK: žije jen tam, kde najde doupné stromy – tedy staré stromy s dutinami (často po datlech), ve kterých může zahnízdit. Mívá dvě až tři snůšky ročně, o mláďata pečují oba rodiče. Je tažný, na zimu odlétá do jižní Evropy nebo severní Afriky, i když část našich ptáků zůstává i během zimy.