Velemloci mají protáhlé tělo, ze stran zploštělý ocas a nápadně velkou hlavu s rozměrnými ústy. Zbarvení je nevýrazné, v odstínech hnědé a šedé barvy. Na předních nohou mají čtyři prsty, na zadních pět, drápy nemají. Samci a samice vypadají stejně a je téměř nemožné je od sebe odlišit.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Dospělí velemloci jsou samotáři. Ve dne se ukrývají pod břehy, balvany nebo kořeny a v noci se vydávají na lov. Na kořist nehybně číhají, a jakmile se kořist přiblíží, bleskovou rychlostí vyrazí s obrovskou otevřenou tlamou a doslova ji nasají až do hltanu. Pokud je úlovek příliš velký, stisknou jej pevně čelistmi a drží pomocí drobných, nicméně nesmírně ostrých zubů na patře. Zuby slouží i při obraně. Velemloci tráví celý život ve vodě. Orientují se pomocí čichu a jsou schopni velmi citlivě vnímat otřesy, změny teplot, proudění i elektrické pole. Zrak mají velmi slabý. Samice klade vajíčka do nory ústící do vody a samec pak snůšku hlídá, dokud se nevylíhnou larvy. Ty dýchají vnějšími žábrami a zhruba ve třech letech procházejí proměnou (metamorfózou) v dospělce. Žábry zanikají a velemloci začnou dýchat plícemi. Velmi významnou část kyslíku ale přijímají také pokožkou. Aby byla plocha co největší, mají kůži na bocích poskládanou do záhybů.

Ochrana

Tento prazvláštní obr je považován za jednoho z nejohroženějších, nejunikátnějších a nejcennějších obojživelníků na světě. Ve své domovině je tento druh na pokraji vyhubení, a to zejména kvůli lovu pro maso. To je totiž v Číně považované za lahůdku a některým částem těla jsou připisovány léčivé účinky. proto jsou navzdory ochraně loveni. Další hrozbou je znečištění vodních toků. Velemloci jsou velmi citliví na jakékoliv narušení svého přirozeného prostředí. Není tedy divu, že od 50. let minulého století se jejich početní stavy snížily na pětinu a že je v Červeném seznamu IUCN tento druh zařazen jako kriticky ohrožený.

Chov v Zoo Praha

Velemloci přišli do zoo jako mláďata koncem roku 2012 z chovné stanice v Koreji, další dva dospělí jedinci přibyli v roce 2014 ze zoo v Berlíně a Schmidingu. V Praze se však nepředstavují poprvé – byli chováni například ve viváriu spolku Leknín v dnešních Havlíčkových sadech. V 50. letech obdržela pražská zoo dar od čínské vlády – velemloky čínské. Byli umístěni na půdě Přírodovědecké fakulty UK a dva z nich zde žili několik desítek let.

Pražské Velemlokárium je v rámci evropských i světových zoo unikátní specializovanou chovatelskou expoziční stavbou. Velemloci jsou tu představováni v přírodním i kulturním kontextu a probíhá zde jejich studium. Jak mladí jedinci dospívají, zintenzivňuje se i snaha o jejich rozmnožení.

Podpora chovu

Naše velemloky čínské můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.

Články o velemlocích:

• Máme patrně největšího velemloka na světě
• Velemloci v Praze
• Velemlokárium slavnostně otevřeno