Je poddruhem vlka obecného. Ten může mít proměnlivou velikost i zbarvení v závislosti na poddruhu, od plavého přes šedé po téměř černé. K typickým znakům, jimiž se vlk liší od psa, patří rovný hřbet a ocas, který nikdy není prohnutý.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Je podivuhodné, kolik nejrůznějších historek si lidé vyprávějí právě o vlcích. Mnohé z nich, a to právě ty nejhrůzostrašnější, patří skutečně do říše pohádek. Snad je to tím, že se vlci nikdy lidem příliš nevyhýbali a často se naopak stahovali kolem osad, kde měli zvláště v zimě větší naději na získání nějaké potravy.  Vlci žijí v dobře uspořádaných rodinných smečkách, jejichž základem je dominantní pár. Pouze ten se rozmnožuje, i když s výchovou vlčat pomáhají také další příslušníci skupiny. Samice rodí mláďata v doupěti, které přichystá v podzemní noře nebo přirozeném úkrytu. Společenský pořádek ve vlčí smečce je udržován pomocí nejrůznějších postojů a výrazů, při nichž se uplatňuje nejen celkový postoj, ale také pohyb ocasu či boltců a mimika obličeje. Důležité jsou i hlasové projevy. Vlci loví ve smečkách i samostatně. Při potulkách za potravou urazí za jedinou noc až 60 km. Nejsou nijak vybíraví a kromě živé kořisti od hlodavců po srnce či prasata nepohrdnou ani zdechlinami, hmyzem či sladkými plody. Vlk eurasijský, někdy také zvaný vlk karpatský, má ze všech poddruhů vlka obecného nejširší rozšíření – od střední až západní Evropy po pobřeží Ochotského moře. Několik smeček vlků eurasijských se v posledních letech usadilo také v České republice. V Evropě žijí kromě tohoto poddruhu ještě dva až tři další: vlk apeninský (v Itálii a jižní Francii; v posledních letech ovšem bývá slučován s vlkem eurasijským do jediného poddruhu), vlk iberský (ve Španělsku) a vlk stepní (v okolí Kaspického moře).

Ochrana

Vlk obecný obýval kdysi rozsáhlý areál, který zahrnoval v podstatě celou severní polokouli s výjimkou nejvyšších horských poloh. Není divu, že vytvořil četné poddruhy, které se liší velikostí i zbarvením. Dnes se v Evropě vyskytuje spíš ostrůvkovitě a také v Severní Americe na mnoha místech vymizel. Na území ČR byl vyhuben v 19. století a teprve v posledních letech se opět zabydluje především v pohraničních oblastech hor. Nejedná se přitom o zatoulané jedince, jak tomu bylo po větší část 20. století, ale skutečně o rozmnožující se smečky – v Beskydech již od 90. let, v Čechách od roku 2014 – poprvé po více než 200 letech.

Chov v Zoo Praha

Pražská zoo chová vlky obecné od samého začátku své existence. Vlčice Lota byla vůbec prvním zvířetem chovaným na území zoo, a to ještě před jejím otevřením. Později však v chovu nastala dlouhá pauza a vlci eurasijští k nám znovu přišli až v roce 2000. Hned v roce 2002 jsme se dočkali úspěšného odchovu.

Podpora chovu

Naše vlky eurasijské můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.