Vypadá poněkud nevyváženě, protože má malou hlavu, zavalité tělo štíhlý krk a velký ocas. Na hrdle má bělavý až kobaltově modrý lalok, na křídlech bílou skvrnu a na hlavě krátkou chocholku.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Na první pohled byste možná guana těžko zařadili do stejného řádu jako bažanty, tedy mezi hrabavé. Na rozdíl od svých spíše pozemních příbuzných tráví většinu času v korunách stromů. Létá jen velmi nerad a těžkopádně. Výjimkou je doba toku, jehož součástí je zvláštní letecké představení, při němž ptáci vyluzují křídly pronikavý bzučivý zvuk. Dokonce ani mláďatům se do vzduchu nechce. Líhnou se sice dobře vyvinutá, ale zůstávají v bezpečí hnízda ve větvích a nechají se krmit rodiči šťávou, která se jim nahromadí ve voleti. Po většinu roku žijí guani v hejnech asi 12 jedinců, hnízdí však v jednotlivých párech.  

Ochrana

V Červeném seznamu je zařazen jako NT (near threatened – téměř ohrožený druh).

Chov v Zoo Praha

Jako poddruh guana modrohrdlého chováme guany Grayovy od roku 1994, v letech 1995 a 1996 úspěšně hnízdili. Po povodni v roce 2002 nastala v chovu přestávka. Nového samce jsme dovezli v roce 2013 z Turnersee, ale ten o tři roky později uhynul, aniž se podařilo ho spárovat se samicí, kterou jsme v roce 2015 získali z Kerkrade. K ní ale přišel v roce 2019 samec z Olchingu (samce, 2019) a tento pár v roce 2020 vyvedl úspěšně tři mláďata. Guani obývají jihoamerickou voliéru v expozici Ptačí mokřady.