Tento převážně šedý holub s bílým břichem a hrudí dostal jméno podle červené skvrny na prsou, kterou mají samec i samice.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

HOLUBI OBECNĚ: holubi patří do řádu měkkozobých (Columbiformes). Mají totiž poměrně měkký zobák, který je tvrdý jen na špičce a u kořene je překrytý kožovitým ozobím. Jsou to býložraví ptáci, jejichž hlavní potravou jsou semena a plody. Zatímco zástupci z mírného pásma bývají poměrně nenápadně zbarvení, mnoho tropických holubů naopak vyniká pestrými barvami, kterými se mohou směle měřit s papoušky. U specializovaných chovatelů proto patří mezi žádané okrasné ptáky do voliér. Všichni měkkozobí, tedy nejen holubi, ale také jejich štíhlejší příbuzné hrdličky a mohutní pozemní korunáči, se vyznačují několika zvláštnostmi. Především nemají prachové peří a mazová žláza u kořene ocasu je vyvinuta jen slabě nebo dokonce úplně chybí. Proto si peří „pudrují“ jemnými částečkami, které vznikají rozpadem jemné dolní části praporu obrysových per. Další zvláštností měkkozobých je tvorba takzvaného holubího mléka. Holoubata jsou totiž po vylíhnutí bezmocná a semena by nestrávila. Rodiče je proto krmí tvarohovitou hmotou bohatou na bílkoviny, která se jim tvoří ve voleti. Holubi také pijí jinak než většina ostatních ptáků – ponoří zobák do vody a sají, zatímco většina ptáků vodu nabere, zvedne hlavu a nechá ji stékat do krku. Mnozí holubi a hrdličky jsou vynikající letci – rychlí a vytrvalí, s neuvěřitelným smyslem pro orientaci a navigaci. To platí zvláště pro tažné druhy z mírného pásma.  HOLUB KRVAVÝ: žije v párech se silným poutem, často po celý život s jedním partnerem. Rodiče se střídají i při sezení na vejcích – samec ve dne, samice v noci. Potravu sbírá na zemi, hnízdí a odpočívá ve větvích stromů, v nebezpečí se ukrývá v podrostu. V přírodě se dožívá 15 let, v chovech až 25.

Chov v Zoo Praha

V současné době druh nechováme.