Lexikon zvířat

Multimedia

Hlavní stránka > Zvířata a expozice > Lexikon zvířat

Ibis hnědý (Plegadis falcinellus)

Má celkově hnědočerné zbarvení. Ve svatebním šatu jsou hlava, krk, lopatky, a spodina těla sytě kaštanové, zatímco hřbet, ocas a křídla získávají nádherný kovový lesk v odstínech zelené, nachové a bronzové barvy.

Foto: Miroslav Heráň

Třída	Ptáci (Aves)
Řád	Brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď	Ibisovití (Threskionitidae)
Rozšíření	Afrika, Asie, Jižní Amerika, Severní Amerika, Austrálie, Evropa (Severní, Střední i Jižní Amerika včetně karibských ostrovů, jižní Evropa, Afrika kromě Sahary, jižní Asie a část Austrálie)
Biotop	sladké vody, travnaté území (mělká jezera, mokřady, bahnité břehy potoků a řek)
Potrava	bezobratlí (vodní bezobratlí, především hmyz a jeho larvy, měkkýši a korýši, částečně i drobní obratlovci)
Rozměry	délka 48,5–66 cm, rozpětí křídel 80–95 cm, hmotnost 480–770 g
Rozmnožování	Samice snáší 2–6 vajec, sedí oba rodiče 20–23 dny.

Zajímavosti

IBISOVÉ OBECNĚ: již ve starém Egyptě byl ibis považován za posvátného ptáka. Všichni ibisové mají typický dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, který je pro ně velice užitečným nástrojem při obstarávání potravy. Žijí totiž v blízkosti vod a v mokřinách, kde pátrají po drobných živočiších. IBIS HNEDÝ: má největší areál rozšíření ze všech zástupců své čeledi. Hnízdí v početných koloniích, hnízdo z větviček a rákosu staví nízko na stromech nebo mezi bažinnými rostlinami, vždy blízko vody. Potravu hledá ve dne, v párech nebo malých skupinách. Místy je ohrožován vysoušením mokřadů.

Chov v Zoo Praha

Patří k dlouhodobě chovaným druhům. První jedinci přišli do zoo v roce 1941, a to prostřednictvím firmy Hagenbeck. V záznamech sice chybějí soustavnější údaje z let 1972−2004, nicméně víme, že v té době v zoo byli, i když s různě dlouhými přestávkami. První doložený úspěšný odchov se podařil v roce 2006.