Od nosálů červených se liší spíše šedohnědým zbarvením srsti, bílým čenichem a „brýlemi“ a méně výrazným proužkováním na ocase. Samci se od samic liší výrazně větší velikostí.

Nosál bělohubý, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Nosáli jsou medvídkovité šelmy, na rozdíl od příbuzných mývalů aktivní během dne, kdy obratně šplhají ve větvích nebo čiperně pobíhají po zemi s pruhovaným ocasem vztyčeným jako vykřičník. Dlouhým, pohyblivým čenichem pátrají v každé skulině, zda se v ní neskrývá něco k snědku. Předními tlapkami s dlouhými drápy rozhrabávají půdu, obracejí kameny a klády, rozhrnují listí a slídí po dobrotách, jako jsou larvy, hlízy, spadané plody nebo ptačí vejce. Samci žijí spíše samotářsky, samice a mláďata tvoří poměrně početné skupiny. V době, kdy se vydávají za potravou, zůstávají mláďata ve „školce“, kterou hlídají dvě až tři „chůvy“. Mláďata se po narození ukrývají ve stromové dutině nebo v hnízdě na stromě, ale brzy dokážou šplhat a běhat stejně zdatně, jako dospělí. Oproti nosálům červeným jsou nosáli bělohubí v chovech mnohem vzácnější.

Chov v Zoo Praha

Nosáli bělohubí z evropských chovů téměř vymizeli – v r. 2016 jich byla v Evropě rovná čtyřicítka. První nosáli bělohubí přicestovali do pražské zoo pravděpodobně z pařížské zoo v roce 1960. Postupně je doplnila ještě zvířata z dalších zdrojů a narodilo se jim více než dvacet mláďat. V listopadu 1989 však poslední jedinec uhynul a nosáli bělohubí se v zoo objevili až v roce 2016.

Podpora chovu

Naše nosály bělohubé můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.