Jako všechny druhy sarančí má krátká tykadla, trnité holeně zadních nohou, kousací ústní ústrojí a křídla přesahující zadeček. V solitérní fázi je hnědavá nebo zelenavá, ve stěhovavé fázi žlutá s černou kresbou.  

Foto: Motyčka

Zajímavosti

SARANČE OBECNĚ: Saranče patří mezi hmyz, do řádu rovnokřídlých, i když někdy jsou vyčleňovány samostatně. Od kobylek je poznáte snadno podle tykadel, která jsou krátká. Saranče patří neodmyslitelně k životu africké savany, kde představují jedny z četných malých býložravců. Vezmou zavděk tím, co zbývá po velkých kopytnících. Samičky kladou vajíčka do vlhké půdy, když pro ně nejprve vyhloubí krátkým kladélkem jamku. Z vajíček se líhnou bezkřídlé nymfy. Ty se před dosažením dospělosti několikrát svlékají a při tom rostou. Typické vrzání vyluzují saranče třením zadních stehen o okraj předních křídel. Kromě toho se ozývají i dalšími zvukovými projevy – jsou schopné dupat nohama, skřípat kusadly, luskat pohybem holení přes stehna nebo se ozývat za letu pomocí chvění křídel.  SARANČE PUSTINNÁ: Žije v severní Africe, v oblasti Sahelu a v jižní Asii. Je všežravá a podobně jako saranče stěhovavá je schopna se rychle rozmnožit a vytvořit milionové agregace. V solitérní fázi mají saranče nenápadné zelenavé až hnědavé zbarvení, aby splynuly s prostředím.Jsou aktivní hlavně v noci, aby unikly pozornosti predátorů. Naproti tomu v pospolité fázi získávají při posledním svlékání kontrastní žluto-černé zbarvení a přecházejí na denní aktivitu. Navíc se areál sarančí výrazně zvětšuje a lze je zastihnout dokonce i v jižní Evropě. Roje se nechávají unášet větrem, mohou denně urazit až 200 km a překonat i moře či hory ve výšce až 2000 m.

Chov v Zoo Praha

Tento druh v současné době nechováme.