Má poměrně dlouhé nohy, štíhlý krk podobný krku volavky, malou hlavu s dlouhým zobákem a statné tělo. Krk, hruď a ramena jsou hnědé a břicho s hrdlem má bílou barvu. Pod hnědým peřím se na každém křídle skrývá oranžovo-kaštanová skvrna a dolní čelist zobáku a nohy jsou žluto-oranžové barvy.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Slunatci žijí samotářsky nebo v párech. Dávají přednost chůzi, ale dokážou pochopitelně i létat, jejich let je typický pomalými údery křídel. Zdržují se převážně na zemi, na vyvýšená místa se uchylují hlavně při ohrožení. V době hnízdění předvádějí zásnubní lety v korunách stromů, poměrně malé, otevřené hnízdo z větviček a bláta umisťují na nízké větve nebo jiné vhodné plošinky. Při sezení na vejcích se rodiče střídají. Mláďata se první dva týdny zdržují na hnízdě a rodiče je chrání a krmí. Zůstávají s nimi nejméně dva měsíce, než se osamostatní. Slunatci často unikají pozornosti, protože s oblibou nehybně postávají na březích, kde díky krycímu zbarvení dokonale splývají s podrostem. Cítí-li se ohroženi, prudce roztáhnou široká křídla a předvedou „oční“ skvrny, kterými Potravu loví rychlým úderem zobáku, čemuž pomáhá dlouhý krk podobně jako u volavek. Na křídlech mají totiž skvrny, které vypadají jako oči. Když pták křídla prudce roztáhne, dokážou tyto „oči“ odradit a zastrašit i mnohem většího predátora.

Chov v Zoo Praha

V zoologických zahradách se slunatci dožívají kolem 15 let, avšak rekordman žil v americké zoo 33 let. První slunatec nádherný přicestoval do Zoo Praha v roce 2020, vylíhnul se v tomtéž roce v Zoo Lipsko v Německu.

Druh v současnosti nechováme.