Válcovité tělo na krátkých nožkách je ideální pro pohyb v podzemních tunelech, které si – jako všichni hraboši – buduje. Od jiných hrabošů ji na první pohled odlišuje výrazný černý pruh táhnoucí se od temena podél páteře až k ocasu.

Foto: Oliver Le Que, Zoo Praha

Zajímavosti

Příbuzná je hrabošům či lumíkům a podobně jako oni žije na jaře v malých skupinkách, kdežto na vrcholu sezóny v rozsáhlých koloniích. Je velice činorodá, rychle běhá a dobře hrabe. Hloubí dva typy nor: mělčí přechodné na úkryt před predátory a hlubší obytné. Aktivní je nejvíce za soumraku a nad ránem, a to po celý rok – nezimuje, zato si (podobně jako křečci) vytváří pod zemí zásoby potravy, které jí pomáhají přečkat náročnější období roku. Samička mívá za sezónu až šest vrhů, v každém tři až sedm mláďat. Samec se na rodičovských úlohách nijak nepodílí, a pokud se i po porodu zdržuje v hnízdě, pak spíše proto, aby se s matkou novorozených mláďat znovu pářil – samičky totiž bezprostředně po porodu přicházejí opět do říje. Mláďata jsou podobně jako u jiných hrabošů po narození holá, slepá a zcela bezbranná, již třetí den po narození je však u nich jasně patrný tmavý pruh podél páteře. Vývoj probíhá velmi rychle a již zhruba po dvou týdnech jsou malé pestrušky dokonalými miniaturami dospělých a matka je přestává kojit. Také pohlavní dospělost může být velmi časná: samičky někdy zabřeznou již ve třech týdnech věku! Pro svou mírnou, nekousavou povahu, nenáročnost, činorodost a absenci výrazného zápachu je pestruška poměrně oblíbená mezi chovateli exotických hlodavců, běžným domácím mazlíčkem se však nikdy nestala.