V Zoo Praha tento druh aktuálně nechováme.  Pardál obláčkový a jeho blízký příbuzný pardál Diardův mají mezi ostatními kočkami své velikosti výjimečnou kresbu srsti v podobě velkých mramorových skvrn. Mláďata se rodí se stejnou kresbou jako dospělí, jen skvrny nejsou stínované, ale jednobarevné. Dalšími typickými znaky jsou velká hlava, dlouhý pruhovaný ocas a krátké silné nohy.

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

Pardál obláčkový je kočkovitá šelma, která se vymyká jednoduchému zařazení mezi velké či malé kočky. Třebaže má tělo dlouhé do 1 m a zkostnatělou jazylku, je dnes řazen do skupiny velkých koček. Stejně jako třeba tygr nebo jaguár má okrouhlé zorničky a odpočívá s předníma nohama i ocasem nataženýma na zemi. Díky krátkým nohám se dokáže prodírat hustým lesním podrostem i šplhat na stromy, kde odpočívá. Má vzhledem k celkové velikosti neobvykle dlouhé špičáky, které mu slouží jako užitečný nástroj k uchopení kořisti, když šplhá po stromech. O rodinném životě pardálů obláčkových v přírodě se ví velmi málo. Pravděpodobně jsou to samotáři a setkávají se jen v době námluv. Veškerou péči o mláďata obstarává samice. Zprvu je ukrývá v hustém podrostu, později je učí všemu potřebnému pro dospělý život. Mladí pardáli jsou plně samostatní ve věku necelého roku.

Chov v Zoo Praha

V Zoo Praha tento druh aktuálně nechováme.

První pardál obláčkový se v pražské zoo objevil v roce 1961. Byl to samec, pocházel z přírody a přicestoval z moskevské zoo. V roce 1965 k němu přibyla samice (rovněž z přírody), oba však o rok později uhynuli. Od roku 1966 už pak chovala pražská zoo pouze pardály obláčkové narozené v lidské péči. První mláďata tohoto chovatelsky náročného druhu se podařilo odchovat v roce 1969. Pak nastala přestávka, na kterou navázala až dvojice pocházející z anglické zoo v Howletts. Samec Luzon a samice Buri přišli do Prahy v roce 2006 a ještě koncem téhož roku se stali rodiči dvou koťat. V následujících třech letech pak samice odchovala vždy po jednom potomkovi.