Ara Learův

Ara Learův (Anodorhynchus leari) se na první pohled podobá arovi hyacintovému, je ale zhruba o čtvrtinu menší, peří nemá tak zářivě modré a žlutá lysina u zobáku je v jiném odstínu i tvaru.

Ara Learův byl ještě v polovině dvacátého století považován za druh vyhynulý v přírodě, protože nebyl pozorován více než sto let. V roce 1978 však byl objeven na dvou lokalitách v brazilském státě Bahía, v křovinaté suché oblasti zvané Caatinga, kde je potravně vázán na palmy licuri, jejichž plody se živí. S ubývajícím počtem těchto palem se arové adaptovali na kukuřičná pole, což se jim málem stalo osudné. Farmáři je začali pronásledovat až na samý okraj vyhubení, dokud se nedostali pod ochranu vlády s kompenzacemi za zničenou úrodu. Samozřejmě pytláctví a vysoká cena na černém trhu také měla svůj podíl na úbytku arů Learových z volné přírody. Na rozdíl od ary hyacintového nehnízdí ve stromových dutinách, ale vyhrabává si hnízdo v pískovcových svazích v rozlehlých kaňonech, kde hnízdní díky ochraně v hejnech i několika stovek jedinců.

Díky záchrannému projektu podporovanému brazilskou vládou se podařilo populaci arů Learových stabilizovat a v současnosti žije v přírodě přes 1500 ptáků. Zoo Praha podporuje ary Learovy také na poli ochrany in situ v domovské Brazílii. Financuje zejména přesuny zkonfiskovaných papoušků do specializovaného záchranného centra a jejich následnou léčbu a operační zákroky.

V zoologických zahradách jsou arové velice vzácní. Pražská zoo získala tyto vzácné papoušky v roce 2010, kdy se jednalo o ptáky zabavené pašerákům na hraničním přechodu. Po přijetí do chovného programu vedeného Brazílií se Zoo Praha stala první institucí v kontinentální Evropě, která tento druh může oficiálně chovat.