Korongo – nehybný pták s velrybí hlavou

Mnozí návštěvníci Ptačích mokřadů v dolní části Zoo Praha si před expozicí člunozobců nejsou zcela jistí, zda se nedívají na sochu.

Prehistoricky vyhlížející pták je totiž schopen prostát celé hodiny úplně bez hnutí. Člunozobec vůbec patří k nejbizarnějším opeřencům na světě, je natolik zvláštní, že si vysloužil samostatnou čeleď v řádu brodivých. Dosahuje výšky až 140 centimetrů a rozpětí křídel zhruba dva a půl metru. Nezaměnitelný je však zejména díky svému mohutnému zobáku, který někomu připomíná hlavu velryby (odtud anglické jméno whalehead, ruské kitoglav), jinému botu (anglické shoebill, německé Schuhschnabel) anebo člun.

Domovinou člunozobců je východní část střední Afriky. Vidět byste je tu mohli, jak hodiny a hodiny nehnutě postávají v rákosí či papyru na březích řek a čekají, až k hladině připlavou ryby. Podivně tvarovaným zobákem s ostrými hranami a hákovitou špičkou horní čelisti obratně chytají především kluzké bahníky či tuhé bichiry. Dokážou ale ulovit také obojživelníky, želvy, hady, ještěrky, hlodavce, mladé ptáky, a dokonce i malé krokodýly. V Zoo Praha dostávají člunozobci jedenkrát denně pečlivě zvážené sladkovodní ryby. Jelikož mají v potravě rádi změnu, chovatelé jim ve velké nádobě s vodou střídavě předkládají kapříky, cejny, plotice, tilápie či pstruhy, do nichž ještě přidávají lososový olej. Co se však nemění, je zvyk člunozobců před vlastním výpadem nejprve nehnutě hledět na kořist. Samec Korongo to vydrží klidně hodinu, než začne lovit. „Na posezení dokáže spořádat přes jeden kilogram ryb a nejvíc si oblíbil kapry,“ dodává chovatel Pavel Kovařík, který v kampani Seznamte se! figuruje jako Korongův patron.

Stejně jako ostatní člunozobci působí i náš modrošedý velikán rozvážně a klidně, občas se ale dokáže projevovat překvapivě aktivně, říká kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl: „Korongo je velmi aktivní v porovnání s ostatními člunozobci a je možné ho i zahlédnout, jak v expozici vzlétne.“

Samec Korongo a samice Okomo mají každý svůj oddělený prostor s jezírky a s porosty afrických trav a šáchoru, velmi podobný jejich domovským mokřadům. „Člunozobci jsou samotářští ptáci, dospělci loví každý zvlášť a nevytvářejí stálé páry,“ vysvětluje Vaidl. „V expozici jsou tedy oddělení a v hnízdní náladě se je pokoušíme spojovat.“

V chovech je člunozobec africký velmi ojedinělý zástupce vodních ptáků. V roce 2010, kdy mohla Koronga a Okomo v Zoo Praha poprvé obdivovat veřejnost, žilo v zoologických zahradách celého světa pouhých 35 jedinců. Dnes je jen v evropských zoo pouhých devět jedinců ve čtyřech institucích. V přírodě jsou jejich počty odhadovány mezi třemi a pěti tisíci dospělých ptáků a stále klesají. V Červeném seznamu IUCN je druh veden jako zranitelný. Ohrožuje ho zejména znečištění životního prostředí, přeměna vhodných stanovišť na zemědělskou půdu a pastviny, ale i odchyt pro obchod s ptáky a lov pro maso. Nezřídka se stávají také oběťmi pověr – na některých místech Afriky lidé věří, že člunozobci přinášejí smůlu.

Související

Člunozobec africký ve webovém Lexikonu zvířat

Adopce člunozobce (12 000 Kč na rok)

Sponzoring člunozobce (libovolnou částkou od 100 Kč výše)

Stravenka pro člunozobce