Záchrana unikátní a kriticky ohrožené strašilky humří v Austrálii

Foto: Rohan Cleave, Melbourne Zoo, Australia

Organizace a oblast/zařízení: Zoos Victoria – Melbourne Zoo

Nejmohutnější nelétavý hmyz naší planety – až 15 cm dlouhá strašilka humří (Dryococelus australis) – je druhem, který byl dlouho považován za vyhynulý. Dnes opět „vstává z mrtvých“ a Zoo Praha se na jeho záchraně podílí.

Kdysi bývaly strašilky humří běžnými obyvateli Ostrova lorda Howea – sopečného ostrůvku v Tasmánském moři, který je pro svou krásu a pestrost přírody součástí Světového dědictví UNESCO. V roce 1918 ale přišla pohroma: u ostrova uvízl parník, ze kterého unikly krysy. Stačily dva roky, aby hlodavci na ostrově vybili všechny strašilky a brzy poté i pět endemických druhů či poddruhů ptáků.

Až do 60. let 20. století nebyly strašilky humří v přírodě pozorovány. Pak ale v roce 1964 objevil tým horolezců mrtvou strašilku na nejvyšším mořském útesu světa – skalnaté Ballově pyramidě, nacházející se zhruba 20 km od ostrova Lorda Howea. Další desítky let trvalo, než byla v roce 2001 na Ballově pyramidě u jediného keře kajeputu objevena maličká kolonie strašilek živých, čítající 24 jedinců.

V roce 2003 se na Ballovu pyramidu vydali ochranáři, aby odebrali čtyři strašilky jako základ chovu v lidské péči. Dvě z nich byly svěřeny do zoo v Melbourne, kde se je za cenu ohromného úsilí podařilo začít rozmnožovat. Staly se zákla¬dem pro chov tohoto druhu v lidské péči. V roce 2017 pak do chovů přibyla ještě jedna další samička odchycená v kolonii na Ballově pyramidě, aby pomohla zvýšit genetickou pestrost strašilek v lidské péči.

Dnes jsou strašilek humřích v zoo již tisíce a nastal čas začít uvažovat o jejich návratu do původní domoviny. V roce 2019 proto na Ostrově lorda Howea proběhla rozsáhlá deratizace; nyní ochranáři sledují, zda se hlodavce skutečně podařilo z ostrova vymýtit. Snahy o návrat strašilek humřích zahrnují také genetický výzkum, který má ukázat, jak se strašilkami dále chovatelsky pracovat, aby byla zachována co nejvyšší genetický pestrost, a jak přistoupit k jejich reintrodukci. Zoo Praha tento genetický výzkum finančně podporuje.

Související články:

• Největší a nejvzácnější aneb stromový humr
• Plánujeme chovat „stromové humry“

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha