Plánujeme chovat „stromové humry“

Strašilka humří v Melbourne Zoo. Foto: Miroslav Bobek

Tento hmyz je velký nejen svými rozměry, ale má i velký genom a koneckonců s ním je spojen velký příběh. Část jsem ho publikoval před několika lety. Strašilka humří byla po celá desetiletí považována za vyhubenou, až v 60. letech našli jeden mrtvý exemplář čirou náhodou horolezci, kteří zlézali Ballovu pyramidu, strmý útes tyčící se z oceánu dvacet kilometrů od ostrova. Ještě dlouho ale trvalo, než bylo možné odebrat živé jedince. Stalo se tak roku 2003 a zakladateli chovu v lidské péči se staly pouze dva páry z Ballovy pyramidy, z nichž jeden – Adam a Eva – směřoval do Melbourne Zoo a druhý k soukromému chovateli. Když jsem o strašilce humří psal poprvé, bylo již jejich početné potomstvo nejen v Melbourne Zoo, která s chovem začala, ale i v dalších dvou zařízeních v Severní Americe a jednom v Evropě. Tenkrát jsem bez obalu napsal, že bych strašilky humří rád získal pro Zoo Praha – a když člověk něco podobného oznámí předem, může si být jist, že si koleduje o komplikace.

Dóza s vajíčky strašilky humří. Foto: Miroslav Bobek

Ale snad se již blížíme – pomalu, a jistě – vytčenému cíli. Významně nás k němu posunula naše velkorysá podpora dosti komplikovanému genetickému výzkumu strašilek humřích, který má ukázat cestu, jak s nimi dále chovatelsky pracovat i jak přistoupit k jejich reintrodukci na Ostrov lorda Howea. Ten se nedávno podařilo zcela zbavit krys, problémem je však malá genetická pestrost strašilek humřích. Přece jen byli na počátku pouze čtyři jedinci…

Na počátku. Naštěstí se však podařilo chov alespoň částečně oživit. V roce 2017 podnikli na Ballovu pyramidu sběratelskou výpravu pracovníci Australského muzea. Neobešli se bez pomoci horolezců, ale nakonec se jim podařilo objevit 17 strašilek humřích. Protože měli povoleno odebrat nanejvýš 10 procent zdejší populace, odváželi si nakonec jednu jedinou samičku. Podle křestního jména její nálezkyně, chiruržky a horolezkyně dr. Willsové, ji pojmenovali Vanessa.

Přenášení nymf strašilky humří na živnou rostlinu. Foto: Miroslav Bobek

Strašilka Vanessa snesla v Melbourne 135 vajíček a její potomci se dále rozmnožovali. Probíhá i křížení obou linií, té původní s Vanessinou, a tato nová linie se samozřejmě také stala předmětem námi financovaného výzkumu. Jak doufám, právě tuto linii začneme časem chovat v Zoo Praha – a kdo ví, třeba budeme strašilky humří nakonec i vracet na Ostrov lorda Howea.

Jedno z chovných zařízení pro strašilky humří v Melbourne Zoo. Foto: Miroslav Bobek

Psáno pro MF Dnes