Den ošetřovatelky v pražské zoo

Hedvika Glombová – Den ošetřovatelky v pražské zoo

Splnila si svůj dětský sen. Už dvanáct let se v Zoo Praha stará o zvířata nejrůznějších druhů, velikostí, tvarů i barev. Nejvíce jí k srdci přirostli plazi. Umí být podle ní nebezpeční, vychytralí, rozmazlení, ale jak říká Hedvika Glombová, jsou to prostě její oblíbenci, které by nevyměnila za nic na světě.

Když přichází do práce v pražské zoo, zvířata, o něž se stará, spí ještě hlubokým spánkem. Je 6.30 ráno. Hedvika Glombová staví ve svém zázemí vodu na čaj. Oblečení, ve kterém přijela, vyměňuje za pracovní kapsáčové kalhoty, tričko a pevné boty. V provizorní kanceláři má k dispozici sprchu a kuchyňku, nechybí tady pracovní stůl, kalendář, nástěnka na poznámky. Kromě obrázků nejrůznějších plazů a plánu pracovních směn na ní mimo jiné visí i čerstvé hadí svlečky a také poznámka, které si nelze nevšimnout: Úterní fasování: 15–20 potkanů dle situace, 60 myší. Hedvika Glombová má v pražské zoo na starosti velkou expozici nazvanou v rámci prohlídky Terárium a také její rozsáhlé zázemí. Stará se o desítky druhů zvířat: hady, varany, leguány, želvy a jednoho člověka – učně toužícího stát se ošetřovatelem v zoo.

Jen si tak poňufat

Zatímco zvířata stále ještě pospávají, ošetřovatelka se vydává na obhlídku. Jestli jsou v pořádku, jestli se nepoprala, jestli jim chutná. Nádoby na potravu v jednotlivých teráriích jsou většinou prázdné, podobně vypadají také misky s vodou. Na zemi se povalují zbytky zeleniny a ovoce, čirá voda v bazéncích se za necelých 24 hodin stačila proměnit v kalnou. Hedvika bere do ruky kýbl, smeták, zapojuje hadici s vodou. Ručička hodin se posunula k sedmé ranní, nejvyšší čas připravit terárium tak, aby do něj v devět mohli přijít návštěvníci. První je na řadě úklid příbytku varana mangrovového. Hedvika bez jakékoliv známky obav otevírá terárium. „Zdá se mi, že poslední dobou začínají být trochu agresivnější. Samec se bez problémů nechá i pohladit, ale ona ne, je schopná opravdu nebezpečně napadat,“ upozorňuje mě na samičku. V teráriu sbírá zbytky potravy z minulého dne, vyčistí bazének od hovínek a umyje skla - ze strany návštěvníků uťapaná mnohem víc než ze strany zvířat. Samičce se občas ošklivě zkrabatí čelo, když na ni ale dopadne pár kapek vody, stáhne se a nechá ošetřovatelku na pokoji. Hedvice Glombové její nasupenost nevadí. V zoo pracuje dvanáct let, zvykla si. Krátce po absolvování středního odborného učiliště zemědělského pečovala o savce, kočky, lvy i lední medvědy, teď už má devět let na starosti plazy. Neměla to s těmito exotickými tvory jednoduché, odnesla si i několik ošklivých kousnutí, ale: „Jsou to prostě moji oblíbenci. Velká zvířata byla možná atraktivnější, zase se k nim ale téměř nešlo přiblížit, člověk si k nim nenašel takový vztah. Nemohl je pohladit a vůbec ne si s nima tak nějak poňufat,“ usmívá se a vytahuje z terária samičku šípovce nosatého. „Tohle jsou moji miláčkové. Jsou strašně zvědaví a je s nima i docela legrace…a tahle krajta královská,“ ukazuje na vedlejší zvířecí příbytek, „ta má zase pořád hlad. Vidíte, jak je napružená?“ V teráriu ani v jeho zázemí neexistuje zvíře, o němž by nevěděla alespoň nějakou maličkost.

Kruté zákony přírody

Na zvířata se v pražské zoo mohou návštěvníci přijít podívat každý den, každý den proto pracuje i Hedvika – ve všední dny, o víkendech i ve státní svátky. Obsah práce je pořád téměř totožný: sesbírat v každém z terárií zbytky jídla z minulého krmení, vyčistit bazének, vyměnit vodu, vyleštit skla. Terárií jsou desítky. Některá menší, jiná větší. „Na tenhle úsek jsem tady teď přes zimu sama, když mám ale dovolenou, nebo si chci vzít volno, je za mě samozřejmě připraven zástup,“ říká. Zatímco čistí jednotlivé úseky, posílá si svého učně do jiné části zoo pro čerstvé ryby, které zvlášť chutnají želvám. „Druh a množství potravy u jednotlivých zvířat záleží na tom, co je zrovna dostupné, ale taky na mém vlastním uvážení a na citu. Hady krmím třeba jen jednou týdně, jsou i takoví, kteří dostávají potravu jen jednou za tři týdny. V teráriích se moc nehýbou a mají pak sklony k tloustnutí. Varanům dávám malé potkany, když nejsou, tak ryby, kousky kuřat nebo myši,“ říká. Zatímco některá zvířata žerou jen živé druhy, jiná zase pouze ty mrtvé. Na Hedvice je, aby se chutím přizpůsobila. „Spousta mladých lidí, kteří touží stát se ošetřovateli, nevidí, že práce se zvířaty neobnáší jen mazlení, ale také zabíjení, proto pak tuhle práci houfně opouštějí, ale to je prostě fakt…většina zvířat žere další zvířata, s tím nemůžeme nic dělat,“ krčí rameny. V začátcích se starala o lvy, kterým spolu s kolegou zabíjela až 25 slepic denně, přípravu potravy v podobě zabitých myší a potkanů pro plazy bere jako nutnost a zákon přírody: „Kdyby žili v džungli, zabíjeli by se navzájem, takhle to za ně musím udělat já.“

Tak pojďte, holky

Protože je pondělí, místo potkanů a myší jsou dnes na programu „rybí hody“. Želvy, kterým jsou určeny, mají možná hlad, kvůli jídlu se ale rozhodně nepřetrhnou. Na okraj bazénku zdobícího jejich terárium se jim nechce, a tak tam musí Hedvika. Od učně si ze zázemí nechává přinést pinzetu, do které bere jednu rybku za druhou a strká je želvám až skoro do pusy. „No tak, holky, pojďte…Já nemám tolik času, mám ještě spoustu práce,“ povzbuzuje je. Želvám to sice trvá, nakonec si ale dají říct a rybičky pojídají jednu za druhou. V půl deváté je úklid expozice s názvem Terárium hotov a ošetřovatelka se přemisťuje do zázemí. V teráriích, která jsou očím návštěvníků ukryta, jsou tady rovněž plazi: mláďata, dospělí, kteří se rádi perou, nalezenci z ulice, domácí miláčkové, na jejichž rozměry už přestala stačit paneláková terária, zabavená zvířata z ruzyňského letiště. Jsou jich desítky, na řadě je tedy příprava dalšího jídla. Do kýble Hedvika krájí postupně salát, mrkev a spoustu dalších druhů zeleniny, do vedlejší misky si připravuje pečlivě omyté hroznové víno. „Pro mlsaly,“ usmívá se spiklenecky. Jakmile dokrájí, začíná stejný kolotoč jako v expozici – vyčistit terária, nakrmit zvířata, vyměnit vodu. Ve dvanáct je hotovo, ošetřovatelka může na oběd. Po jídle už má sice větší klid než dopoledne, stále je ale co dělat. Zvířata vyžadují neustálou péči i pozornost, v pohotovosti je kýbl, smeták, hadice s vodou i kráječ na zeleninu. Práce končí Hedvice Glombové o půl čtvrté, od té chvíle už dohlíží na zvířata směna. I přes všechnu ošetřovatelčinu pečlivost a maximální úsilí vypadají terária druhý den stejně jako toto ráno, dokonale čistá prostě nevydrží. V úterý dopoledne tedy začíná vše nanovo, stejně jako každý jiný den v týdnu, po celý rok. Přesto by Hedvika Glombová svou práci nevyměnila. Kdo má rád zvířata, asi se jí nediví.

listopad 2006