Mládě z Afrického domu

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  10. 08. 2015


Z porady s kurátory, která proběhla v pondělí 13. července, mám v diáři poznámku, že samička hrabáče kapského Kvída „možná porodí dřív“. Tato informace vycházela z výsledků jejího vyšetření ultrazvukem - ale že své mládě přivede na svět už v neděli 26. července v časném odpoledni, to jsme přece jenom nečekali.

Malý hrabáč v pátém dni života. Veliké uši již nemá zplihlé a chvílemi je velice aktivní. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Malý hrabáč v pátém dni života. Veliké uši již nemá zplihlé a chvílemi je velice aktivní. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Neočekávaná zpráva o narození hrabáče ve mně vzbudila radost i obavy. Malý hrabáč je úchvatný tvor, pro kterého nelze hledat přirovnání v reálném světě, nýbrž v pohádkách či ve fantasy, a desetiletá Kvída je jedním z mých nejoblíbenějších zvířat. Jenže o své dva předchozí potomky v minulých dvou letech přišla; oba zahynuli čtvrtý den po narození... Ani tentokrát neměl malý hrabáč zrovna skvělé vyhlídky. Vážil pouze 1335 gramů, což bylo sice o padesát gramů víc než u loňského mláděte, ale stále ještě velmi málo...

Když jsem tu neděli později odpoledne dorazil do zoo, byl už hrabáček v péči Jindry Kotrbáčkové a jejích kolegů. V expozici Afrického domu přes intenzivní vytápění rychle vychládal a navíc hrozilo, že by ho Kvída mohla zalehnout. Jindra ho tedy umístila do vyhřívané bedny a ke Kvídě ho donášela na pití. Jenže mládě od Kvídy ne a ne sát, i když jinak bylo velmi čilé a také Kvída o něj jevila značný zájem. Dostalo tedy nejprve glukózu a pak odstříkané mlezivo spolu s náhražkou mateřského mléka.

Podívám-li se nyní do zpráv, které mi v prvním týdnu hrabáčkova života chodily z Afrického domu i několikrát denně, lze je zestručnit do věty „Mládě od Kvídy nepije, ale díky umělé výživě přibývá na váze“. Zní to asi banálně, ale každých pár desítek gramů nám dělalo radost a bylo vykoupeno velikým úsilím Jindry a dalších chovatelů. Každé dvě hodiny – s výjimkou času mezi půlnocí a šestou ráno – brali hrabáčka ke Kvídě a půl hodiny až hodinu se snažili, aby se napil, a nechávali o něj Kvídu pečovat. Zakrytí zástěnou před pohledy návštěvníků přitom leželi pod sálajícím topným tělesem v „noře“ společně s Kvídou (to kohosi pohoršilo a na facebook mi napsal: „Viděli jsme, že místo Kvídy leží v jejím pelíšku nějaká osoba v botaskách.“ Nu, byla to Jindra a opravdu se tam nezašívala!). Až po tom všem odnášeli mládě do zázemí, aby ho nakrmili náhradní výživou a nechali vyhřát.

Přestože hrabáček téměř neustále přibíral, trnul jsem, jestli nezačne být pasivní a zplihlý, jak jsme to zažili u předchozích dvou Kvídiných mláďat. Ale minulé pondělí, v devátý den jeho života, mi od kurátorky Báry Dobiášové přišla výborná zpráva: „Mládě se poprvé napilo od Kvídy!“ A v úterý se jen za dopoledne napilo dvakrát a vážilo již o půl kilogramu víc než při narození. Sláva!

Jindra Kotrbáčková i další pracovníci z Afrického domu se o hrabáčka nadále starají s neztenčenou intenzitou. Pravidelně pije od Kvídy, ale protože ta nemá vždy dost mléka, dávají mu navíc ještě náhražku. Roste jim před očima – při včerejším ranním vážení měl již hmotnost 2305 gramů – a den ode dne se mění. Nezakřikněme to, ale na sklonku prázdnin by snad mohl být k vidění i pro návštěvníky.

Mládě z Afrického domu


Dikobraz jihoafrický (Hystrix africaeaustralis) v Zoo Praha. Foto Miroslav Bobek

Lvi a další velké šelmy příležitostně loví i dikobrazy, a to asi hlavně tehdy, když nemají dostatek své obvyklé potravy, anebo když zejména mladí samci zkoušejí, co si mohou dovolit (což je ostatně vlastnost společná mladým...

Dikobraz srstnatonosý (Hystrix indica) v Zoo Praha. Foto: Miroslav Bobek

Dikobrazí ostny jsou žádaný artikl, ať již jako suvenýr, nebo materiál na splávky. Při návštěvě Archivu hlavního města Prahy jsem však ke svému překvapení zjistil, že je při čištění vazby starých knih používají i tamní...




Přihlášení k newsletteru