Pajasan žlaznatý

(Ailanthus altissima)

Původ a rozšíření:
Původní v Číně, rozšířen v západní Evropě, Severní Americe, Indii, Novém Zélandu a Austrálii. V ČR poprvé vysazen v roce 1865 na Hluboké.

Popis:
Strom, výška až 20-25 (30) m, koruna kulovitá, řídká, volně rozkladitá, se silnými větvemi, kmen rovný. Borka dlouho hladká, dlouze pruhovaná, bledě šedá. Letorosty tlusté, červenohnědé, sametově chlupaté, později lysé, velké listové jizvy. Pupeny střídavé, drobné, kulovité. Listy opadavé, lichozpeřené, přes 0,5 m dlouhé, lístky kopinaté, mají na bázi čepele lalůčky se žlázkou, aromatické jsou cítit po myšině. Čepel sytě zelené, rub namodralý.
Květy - žlutozelené, dvoudomé, v 10–30 cm dlouhých koncových latách.
Plody - křídlaté nažky 3–5 cm dlouhé, světle zelené až červené, suché světle hnědé.
Kvete: červen – červenec.

Podzimní zbarvení:
Žlutá.

Zajímavost:
V Číně se na listech živí housenky pajasanového přástevníka, jejichž kokony poskytují přírodní hedvábí. Využíván v homeopatii a tradičních medicínách, např. v čínské při průjmu, úplavici a při děložním krvácení. V Africe na křeče, astma, rychlý tep srdce, kapavku a napadení tasemnicí. Obsahové látky dráždí žaludek a střeva, kůra ve vysokých dávkách vyvolává nevolnost, silné studené pocení, závratě, bolesti hlavy a ochrnutí dýchání.

Pěstování:
Rychle rostoucí, krátkověká dřevina s velkou reprodukční schopností a mimořádnou odolností. Odolná suchu, zasolení a emisím, vhodná do městského prostředí, roste dobře ve zpevněných plochách. Snadno ale zplaňuje, jeho šíření může mít invazivní charakter, v mládí může namrzat. Snáší i velmi suchá a chudá stanoviště, mokré a těžké půdy nesnáší.
Obsah žlázek lístků vyvolává u citlivějších lidí kožní alergie.