Dřín jarní

(Cornus mas)

Původ a rozšíření:
Jižní Evropa až po střední Německo, Čechy, střední Moravu a sever Slovenska. Malá Asie, Arménie, Kavkaz. V ČR roste roztroušeně jen v nížinách a pahorkatinách v nejteplejších oblastech.

Popis:
Keř nebo malý strom, výška 2–6 m (10 m), koruna kulovitá, hustě větvená, větve nejdříve vzpřímené, starší rozkladitý a široký. Borka tenká, rozbrázděná, šupinovitě odlupující. Letorosty jemně chlupaté, hranaté, olivově zelené nebo hnědočervené. Pupeny úzce podlouhlé, zašpičatělé.
Listy - opadavé, vstřícné, oválné až vejčité, oboustranně přitiskle chloupkaté. Čepel líc jasně leskle zelený až nakonec matně zelený, 3–5) párů žilek, rub světle zelený.
Květy - po 10–25 v okolících, zlatožluté, stopky květů hustě pýřité.
Plod - dvousemenná peckovice, šarlatově červená, lesklá, 1–3 cm dlouhá, soudečkovitá, pecky někdy zabírají až 80% plodu.
Kvete: únor – duben před rašením listů.

Podzimní zbarvení:
Purpurové a žluté.

Zajímavost:
Zákonem chráněný v kategorii ohrožených druhů. Prastará ovocná dřevina, nacházena ve vykopávkách již z období neolitu. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i na výrobu marmelád a sirupů, mají vysoký obsah vitaminu C a sladkokyselou, mírně svíravou a natrpklou chuť. Dřevo, kůra a listy obsahují tanin vysoké kvality, pecky a listy lze použít jako náhražku čaje a kávy. Kůra, větve a listy poskytují červené i žluté barvivo. Pevné dřevo sloužilo např. k výrobě tkacích člunků, ozubí mlýnských soustrojí, v pravěku k výrobě šípů. Borka s obsahem tříslovin (7–16%) se používala k vydělávání kůží.

Pěstování:
Jedna z nejčasněji kvetoucích dřevin, v době květu velmi efektní. Světlomilná, snáší i střední zástin. Teplomilná, na vápenatém podloží až do 1000 m.n.m. Na půdu nenáročná, vápnomilná. Vhodná do měst, ale velmi citlivá na posypové soli, nevhodná do zpevněných ploch pro opad plodů. Snáší dobře řez. V období přísušků může předčasně opadávat.