Líska obecná

(Corylus avellana)

Původ a rozšíření:
Evropa, severní Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Sýrie.

Popis:
Vždy vícekmenný keř nebo menší strom, výška 1–5 (–10) m, koruna široká rozkladitá, větve dvouřadě uspořádané. Borka hnědošedá, hladká. Letorosty světle hnědé nebo červenohnědé, se světlými lenticelami, na konci hustě žláznatě pýřité. Pupeny vejcovité, kryté mnoha zelenými až načervenalými šupinami.
Listy - opadavé, střídavé, hrubě 2× pilovité až slabě laločnaté, okrouhle vejčité. Čepel líc matně tmavě zelený, rub světle zelený a hustě chlupatý, zřetelně vystupující žilnatina.
Květy - jednodomé, samčí v jehnědách vyrůstajících po 2–4, samičí v pupenovitých obalech, z nichž vyčnívají pouze červenavé blizny.
Plod - oříšek, po 1–5, se zvonkovitým světle zeleným listenovým obalem, obvykle kratším než oříšek, skořápka světle až tmavě hnědá, semeno jedno.
Kvete: únor - duben.

Podzimní zbarvení:
Žlutá.

Zajímavost:
Asi 7000 let př. n. l., po době ledové, byla masově rozšířena, místy její porosty vytlačily lesy, mluví se o tzv. lískovém období. Historicky člověkem využívána od nepaměti, u Keltů a Vikingů byla posvátným keřem. Ovocná dřevina, produkčně se pěstují vyšlechtěné velkoplodé kultivary. Ořechy mají vysoký obsah tuků, bílkovin a B komplexu. Olej z ořechů je využíván v kosmetice, vhodný pro citlivou, suchou a zralou kůži. Olej má silnou ořechovou chuť a je výborný do salátů. Dřevo je málo trvanlivé, ale ohebné a pružné, využíváno v košíkářství, na hole, držadla, příčky, obruče k sudům, strouhala se z něho tzv. dřevitá vlna. Odvar z listů má tonizující účinek, zevně se užívá při kožních vyrážkách, k zastavení krvácení a uklidnění bolestí při hemeroidech, vnitřně při chorobách zažívacího traktu. Sušené listy se za válek využívaly jako náhražka tabáku.

Pěstování:
Nenáročná. Lépe vlhčí živné půdy, snese i chudší a vysychavé (ne extrémně). Slunce a polostín. Netrpí mrazy, pěstování do 1000 m.n.m. Snáší exhalace, vhodná do měst. Pyl je alergen.