Morušovník bílý

(Morus alba)

Původ a rozšíření:
Čína. Od nepaměti pěstován na mnoha místech Evropy. Do Severní Ameriky dovezen prvními osadníky. U nás první rostliny vysazeny 1627, ve větším množství od poloviny 18. století. Dosud je k nalezení v na různých místech v teplejších oblastech ČR.

Popis:
Strom s široce kulovitou korunou a nízkým kmenem, v méně příznivých podmínkách keř. Výška 10-17m. Borka hnědá, na mladých větvích do oranžova. Pupeny šupinaté, hnědé/červenohnědé, přitisklé.
Listy - polymorfní (mnohotvaré – na jedné rostlině se vyskytují různé listy) – nedělené nebo laločnaté. Okraj pilovitý nebo vroubkovaně zubatý. Tmavozelené, na líci většinou hladké, lesklé, na rubu ochmýřená žilnatina.
Květy - nevýrazné, žlutozelené, samčí i samičí v převisajících jehnědách. Samčí jehněda delší.
Plody - bílá až fialově červená dlouhá 1-2,5 cm na stopkách 1-2,5 cm dlouhých. Dozrávají červnu-červenci. Jedlá, sladká. Oblíbená ptáky.
Kvete: duben - květen.

Podzimní zbarvení:
Žlutá.

Zajímavost:
Listy morušovníku bílého se používají k chovu bource morušového. Strom byl původně čínským endemitem, po celém světě se začal šířit až s rozšířením produkce hedvábí, na které si Čína dlouho držela monopol. Vývoz motýlů a housenek bource morušového byl zakázán pod trestem smrti. První chovy mimo Čínu se objevují až v 6. století v Turecku a postupují dále do Evropy. Spolu s bourci se šířil i morušovník.

Pěstování:
Nepříliš vlhké lehčí půdy, slunečné a chráněné stanoviště. Citlivá na mráz. Snáší přísušky, vhodná do městského prostředí, ale netoleruje zasolení. Snáší řez – lze použít i do tvarovaných živých plotů.