Vrba bílá

(Salix alba)

Původ a rozšíření:
Evropský a středoasijský druh, na východ zasahuje až po Sibiř. Roste také v Malé Asii a severozápadní Africe. Domácí dřevina, původní rozšíření v úzkých pruzích podél řek do 500 m.n.m. Často pěstována.

Popis:
Strom 20-30 m vysoký s široce rozložitou, vzdušnou korunou. Od kmene, který dosahuje průměru až 1 m, odstávají větve šikmo vzhůru, což vytváří metlovitý charakter koruny. Borka je na kmeni silná, šedozelená, podélně rozpukaná. Výhony jsou většinou hnědofialové, mohou být ale také žlutozelené až žluté, oranžové, do červena. Pupeny jsou špičaté, prodloužené, žlutavé až žlutohnědé, těsně přitisklé k větvičce.
Listy - úzce kopinaté 4-15 cm dlouhé. Zelené, na spodní straně světlejší nebo bělavé. Hedvábně chloupkaté, na líci méně, někdy na líci zcela lysé. Chloupky husté, přitisklé ve směru podélné osy listu.
Květy - uspořádané do jehnědů. Samičí jehnědy delší. Semena drobná, ochmýřená.

Podzimní zbarvení:
Nepříliš zajímavé – listy žloutnou, šednou. Výraznější je svěží zelená při jarním rašení.

Zajímavost:
Poměrně křehká, vysoké stromy se mohou rozlamovat. Z padlých kmenů či odlomených větví začnou často kolmo vzhůru vyrůstat silné výhony, budoucí kmeny nových stromů.
Včelařsky významná. Pyl u citlivých lidí může způsobovat alergie. Kůra, stejně jako kůra dalších druhů vrb, je zdrojem drogy, která je základem léků proti horečce (salicyl). Roste velmi rychle, dřevo používáno k výrobě dýh a dřevovláknitých desek, v papírenském průmyslu.

Pěstování:
Světlomilná dřevina, dává přednost stanovištím s vyšší hladinou spodní vody, nevadí jí její kolísání. Snese i dlouhodobé zaplavení. Má dlouhou vegetační dobu (jarní či podzimní mrazíky ji mohou poškozovat). Oblíbená solitéra velkých parků.