Douglaska tisolistá

Zoo Praha / Prague Zoo

Zoo Praha  |  13. 04. 2017


(Pseudotsuga menziesii)

Původ a rozšíření:
Západ Severní Ameriky – Skalisté hory a podél pobřeží Tichého oceánu, od Britské Kolumbie (Kanada) po Mexiko. Do Evropy se dostala v roce 1827, nejstarší douglasku v ČR spatříte v arboretu Americká zahrada v Chudenicích – byla vysazena v roce 1842.

Popis:
Statný stálezelený jehličnan s široce kuželovitou korunou, vzhledově se podobá smrkům a jedlím. Dorůstá 40- 60m. Ve vlhkých přímořských pralesích své domoviny dosahuje až do výšek kolem 100m s průměrem kmene až 5 m. Borka na mladých kmenech zelenošedá, hladká s pryskyřičnatými puchýřky, s věkem se mění v hluboce vrásčitou, korkovitou. Pupeny jsou šupinovité, světle hnědé, špičaté a slabě smolnaté (podle toho ji rozpoznáte od jedle).
Jehlice - měkké, svěže zelené až tmavozelené, uspořádané většinou ve dvou řadách, na větvičku přisedají terčíkem. Na spodní straně mají 2 bělavé pruhy. Při rozemnutí voní po kafru (někdo uvádí po citrusech). Kvete na dvouletém dřevě jednopohlavními květy. Samčí šištice protáhlé, válcovité, žlutooranžové, samičí zelené.
Šišky – nerozpadavé, převislé, světle hnědé, 6-10 cm dlouhé, válcovité. Jsou pro ně typické trojcípé podpůrné šupiny, které ze šišky vyčnívají směrem dolů.

Zajímavost:
Ve své domovině oblíbený vánoční stromek a důležitá hospodářská dřevina. Svého času největší producent dřeva v USA. Dřevo je velmi pevné a používá se pro tesařské konstrukce velkých rozponů. Éterický douglaskový olej je používán v aromaterapii.

Pěstování:
Upřednostňuje živné, neutrální nebo slabě kyselé, propustné a vlhké půdy. V zamokření nebo přílišném suchu neroste. Nejlépe se jí daří v oblastech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Polostinná dřevina (proto ani v zastínění neshazuje spodní větve). Silným větrem může být polámána. Vzhledem ke svým rozměrům se hodí pouze do rozsáhlých parkových a krajinářských úprav.

Douglaska tisolistá ´Glauca´

(Pseudotsuga menziesii var. glauca)

Původ a rozšíření:
Tzv. horská douglaska. V horských regionech areálu rozšíření původního druhu vystupuje až do výšek kolem 3000 m.n.m.

Popis:
Roste pomaleji, výška málokdy přesáhne 35 m. Jehlice zabarveny do sivomodra. Šišky jsou o něco menší (do 6-7 cm), podpůrné trojcípé šupiny z ní vyčnívají do stran (na rozdíl od původního druhu).

Douglaska tisolistá, perokresba: Eva Göndorová, Zoo Praha




udoli slonu kamery vnitrek
kamery kopie prazdna final
  • Od 8 - 10 hod probíhá pravidelná údržba pavilonu
  • Kamery 1 – 3: vnitřní prostory samic
  • Kamery 4 – 8: venkovní prostory samic
  • Kamera 7: vnitřní prostor samce
Ilustrační snímek sloního stáda v Zoo Praha. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

O fatálním onemocnění, jemuž podlehla sloní samička Amalee, vědci stále ještě získávají nové poznatky a vývoj vakcíny je teprve v rané fázi. Dostupné informace o sloním herpesviru shrnujeme v následujícím textu.

Samička slona indického Amalee (9. května 2020 – 27. ledna 2023). Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

V pátek 27. ledna jsme vás informovali o tom, že nejmladší slůně v Zoo Praha, samička Amalee, bohužel podlehla slonímu herpesviru. Nyní přinášíme podrobnější informace z pohledu vrchního chovatele slonů a veterináře.




Gulab, nejstarší obyvatelka Údolí slonů. Foto: Oliver Le Que, Zoo Praha

Sloni indičtí kdysi obývali rozsáhlé území od Sýrie po Indonésii. V 94 % areálu však byli vyhubeni a dnes je jejich výskyt pouze ostrůvkovitý. Hlavními příčinami úbytku slonů jsou střety s lidmi a ztráta...

Zoo Praha chová slony od roku 1933. V současnosti obývají Údolí slonů, otevřené v březnu 2013.