Lexikon zvířat
Zvířata a expozice
Slon indický (Elephas maximus)
Je o něco menší než slon africký. Má trojúhelníkovité boltce, nápadné čelní hrboly. Samice často nemají kly viditelné. Na konci chobotu mají jeden prstíkovitý výrůstek.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Chobotnatci (Proboscidea) |
Čeleď | Slonovití (Elephantidae) |
Rozšíření | Asie (jižní a jihovýchodní Asie) |
Biotop | travnaté území, tropický les (lesy, chován jako domácí zvíře) |
Potrava | části rostlin (listy, větve, kůra, plody) |
Rozměry | délka těla 5,5–6,5 m, délka ocasu 1,4–1,5 m, výška v kohoutku 2,5–3 m, hmotnost 3–5 t |
Rozmnožování | březost 18–22 měsíce, počet mláďat 1 |
Zajímavosti
Sloni jsou nesmírně zajímavá zvířata, a to nejen pro svou velikost. Snad nejnápadnější je jejich chobot, který vznikl srůstem a prodloužením horního pysku a nozder. Je to nesmírně užitečný orgán, vybavený více než 60 000 svalů a tenkou, citlivou kůží. S jeho pomocí si sloni podávají potravu do tlamy, trhají listí i větve, nasávají vodu a tu vstřikují buď do tlamy (při pití) nebo na hřbet (při koupeli). Chobot je samozřejmě i sídlem jemného čichu a slouží slonům k vzájemnému dorozumívání při pozdravech i potyčkách. V případě nebezpečí pak dokáže být ničivou zbraní. Sloni se musejí naučit chobot používat. Malá slůňata, která sají mateřské mléko tlamičkou, si se svým „přívěskem“ zpočátku vůbec nevědí rady. Sloni jsou společenská zvířata. Základním uspořádáním jejich rodinného života je matriarchát. Stáda samic s mláďaty vede starší slonice, která předává své zkušenosti mladším generacím. Dospělí samci bývají obvykle samotářští. Jednotlivá stáda mezi sebou udržují kontakt nejen pomocí pachu a hlučného troubení, ale i prostřednictvím pro člověka neslyšitelných infrazvuků a vnímání otřesů, které způsobuje chůze obrovských zvířat. Na svou velikost se však sloni dovedou pohybovat neobyčejně tiše. Došlapují vlastně jen na špičky prstů, ale tíha těla je rozložena pomocí pružných vazivových polštářů, jimiž je tvořeno chodidlo. Sloni jsou výhradně býložraví. Mají zmenšený počet zubů: horní řezáky jsou přeměněné v kly, dolní chybějí. Pak už mají sloni jen široké stoličky, které se jim asi šestkrát za život vymění. Když vypadnou poslední, což bývá ve věku asi 55 let, jsou sloni v přírodě odsouzeni k pomalé smrti hlady. Sloni chovaní v lidské péči se však mohou vzácně dožít až 70 let. Slonice je březí 18 až 22 měsíců a rodí jedno mládě. Bedlivě ho hlídá a brání, později se k péči o slůňata přidají i další členky stáda. Novorozeně váží nejčastěji kolem 80 kg (i když třeba v Praze narozená Amalee měla při svém příchodu na svět přes 120 kg!) a brzy po narození je schopno vstát. Matka ho kojí 1,5 roku a teprve ve 4 letech se mládě začíná osamostatňovat. Sloni dospívají ve věku kolem 10 let.
Ochrana
Divocí sloni indičtí se už vyskytují jen v nesouvislém areálu na jihu a jihovýchodě asijského kontinentu a podle odhadů jich není více než asi 50 000. Přitom před 4 000 lety žili asijští sloni v rozlehlé oblasti od dnešního Íránu až po pobřeží Žlutého moře. V 94 % areálu však byli vyhubeni. Hlavním důvodem jejich ohrožení je dnes ztráta životního prostředí, rozdrobení areálu a následná izolace populací. V celé Asii prudce stoupá počet obyvatel a venkovské oblasti se mění v města. V dříve pestré mozaice krajiny vznikají rozlehlé plantáže jednotvárných monokultur a sloni se ocitají v obklíčení nepřátelským prostředím, přes které se jen těžko dostávají. Hlavními útočišti divokých slonů jsou dnes Indie a Srí Lanka – více než polovina jejich světové populace žije právě zde. Srí Lanka je dokonce zemí s největší hustotou sloního osídlení v Asii. U místních se sloni těší velké úctě, takže i v zapadlých vesničkách lidé obvykle přijímají ochranářské cíle za své. Sloni jsou v Asii odnepaměti využíváni také jako domácí zvířata. Lidé je používali k práci, ve válkách, při slavnostech i jako jízdní zvířata a k nošení nákladů. Nikdy je však nedomestikovali – krotcí pracovní sloni pocházejí v drtivé většině případů z odchytů volně žijících zvířat. Kvůli vysokým nárokům na péči o mládě a kojící samici totiž majitelé své slony obvykle nemnoží. Chycené zvíře však již v přírodě nezplodí potomky a pro divokou populaci je ztracené stejně, jako kdyby uhynulo. Podporou rozmnožování krotkých slonů lze přispět k ochraně jejich divokých příbuzných: rozšíření odchovů totiž předejde potřebě získávat zvířata z přírody.
Chov v Zoo Praha
Historie chovu slonů v pražské zoo sahá do roku 1933, kdy z tehdejšího Cejlonu (dnešní Srí Lanky) přišel něco přes rok starý slon indický Baby. Poté se zde vystřídali čtyři sloni afričtí, jeden slon pralesní a několik dalších slonů indických. Dnes v zoo chováme pouze slony indické, včetně dvou slonic, které se řadí mezi naše nejstarší obyvatele – obě v zoo žijí již několik desítek let. Starší z nich, Gulab, se narodila v roce 1959 ve stájích pracovních slonů v Indii a do zoo přišla v roce 1966 jako dar majitele těchto stájí. Její dlouholetá společnice, slonice Shanti, je o 16 let mladší a do naší zoo přišla jako mládě v roce 1977. Pochází z Indie a do Evropy přicestovala jako budoucí filmová hvězda – byla zakoupena pro natáčení filmu s panem Tau „Poplach v oblacích“. V minulosti za asistence chovatelů tu a tam malovala abstraktní obrazy a dočkala se i několika vlastních výstav. Obě dvě slonice se v roce 2012 přestěhovaly do nového pavilonu v Údolí slonů. Spolu s nimi tam žijí i dvě samice původem ze Srí Lanky – Tamara a Janita. Každá je již matkou – v roce 2016 přivedly na svět samečky Rudiho a Maxe a v roce 2020 samičky Lakunu a Amalee. Skupinu doplňuje samec Ankhor. Aktuální zprávy o dění u našich slonů vám přinášíme zde.
Podpora chovu
Naše slony indické můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.
Umístění v Zoo Praha | Údolí slonů |
---|
ABECEDNÍ REJSTŘÍK
A
B
C
Č
D
Ď
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Š
T
U
Ú
V
W
Z
Ž
Světadíly
Afrika
Čírka hottentotská (diamantová)
Pískomil tlustoocasý (kyjochvost)
Zlatohlávek konžský (Z. skvrnitý)
Zlatohlávek smaragdový kamerunský
Asie
Koroptev hnědoprsá (pruhokřídlá)
Parmička černoskvrnná (vláknoploutvá)
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Sojkovec zlatokřídlý (S. šupinkatý)
Austrálie
Evropa
Jižní Amerika
Severní Amerika
v přírodě nežije
ZOOPRAHA.CZ
Zvířata a expozice
- Lexikon zvířat
- Pomáháme jim přežít
- Kam v zoo
- Expozice mimo areál zoo
- Zoo v číslech
- Zvířecí osobnosti
- Zvířata se učí
Multimédia
Kontakt
- Zoologická zahrada hl. m. Prahy
U Trojského zámku 120/3
171 00 Praha 7
Tel.: +420 296 112 230
Datová schránka ID: es6fem5
e-mail: pr@zoopraha.cz
Press
Partneři Zoo Praha
Ostatní