Panda červená

Panda červená (Ailurus fulgens) je příslušníkem samostatné čeledi malých šelem – Ailuridae. Je rozšířená v horských lesích Číny, Indie, Bhútánu, Barmy a Nepálu ve výškách mezi 2500–4800 metrů nad mořem.

Druhové jméno jí dalo její nápadné zbarvení. Podobně jako panda velká má zvláštní „palec“, což je výrůstek zápěstní kosti, ovšem daleko menší. Za pomoci „palce“ si tlapou přitahuje stonky bambusu, aby mohla okusovat jeho listy. Do jídelníčku pandy červené patří i ptačí vejce a menší živočichové, nepohrdne ani sladkými plody či kořínky a živí se dokonce i lišejníky. Je převážně aktivní za soumraku a v noci.. Žije převážně samotářsky, a tak veškerou péči o mláďata obstarává samice. Tomu odpovídá i chování pand v naší zoo – nejvíce aktivní jsou v zimním období, kdy u nich dochází ke krátké říji. Samec v tuto dobu následuje samici a obě zvířata se ozývají vysokými hlasy. Samice po dlouhé březosti (3 až 4 měsíce) připravuje pro své potomky hnízdo a stará se o ně přinejmenším půl roku. Jedno až dvě mláďata se u nás rodí nejčastěji v červnu a jejich vývoj je značně pomalý. Na matce jsou závislá přibližně jeden rok.

Přestože první pandy červené přišly do Zoo Praha již v roce 1955, první mládě se podařilo odchovat až v roce 2012. Jistě k tomu přispěla i jejich potravní specializace – dnes samozřejmé zkrmování bambusu bylo v počátcích jejich chovu nemyslitelné a bylo obtížné pandy vůbec dlouhodobě udržet v lidské péči. V Zoo Praha byla celkem odchována čtyři mláďata, která vesměs zamířila v rámci evropského chovného programu Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií do dalších zoo. Výběh nedaleko hlavního vchodu nyní obývá samice Regica, která již úspěšně odchovala mláďata, a nový samec Jerry.

V přírodě se jedná o ohrožený druh, který je v „Červeném seznamu“ IUCN zařazen do kategorie „ohrožený“. Pandu červenou ohrožuje částečně lov pro maso a kožešinu, ze kterých se v čínském Jün-nanu šijí novomanželské čapky, které mají být zárukou šťastného manželství. Vážnější hrozbou je však úbytek a fragmentace přirozeného prostředí. Pandy jsou tak vystaveny nejen ztrátě biotopu, ale i pronikání lovců a domácích zvířat do oblasti jejich výskytu, což přináší zvýšený tlak v podobě pytláctví a šíření infekčních onemocnění.