„Lidské zoo“ v Praze

Když pominu žertovné akce typu expozice Homo sapiens nightworki, Zoo Praha lidi nikdy nevystavovala. Díky tomu, že byla otevřena až v roce 1931, není stigmatizována spojením s „lidskou zoo“, kdy příslušníci různých exotických etnik byli předváděni jako atrakce, mnohdy vedle zvířat. Asi nejznámější je v tomto ohledu tragický příběh Oty Bengy z „pygmejského“ etnika Mbuti, který byl v září roku 1906 vystavován v kleci Bronx Zoo v New Yorku a posléze svůj život ukončil sebevraždou.

Průkopníkem a velkým organizátorem „lidských zoo“ byl obchodník a budovatel zoologických zahrad Carl Hagenbeck. Roku 1874 předvedl v Hamburku skupinu Laponců a domorodců ze Samoy. Po velkém úspěchu následovala turné mnoha a mnoha dalších etnik. Jeho nápad začali časem vytěžovat i další podnikavci, včetně dobrodruha Samuela Philipse Vernera, který do New Yorku přivezl zmíněného Otu Bengu.

A zejména tragický osud Oty Bengy spolu s dnešním paušálním označením „lidská zoo“ vrhají špatné světlo na veškeré produkce, při kterých se obyvatelům Západu představovaly pro ně exotické kmeny a národy. Ve skutečnosti tyto produkce neprobíhaly jenom v zoologických zahradách, ale také na různých výstavách či ve varieté anebo byly organizovány zcela samostatně. Mnohé z nich bychom docela dobře mohli označit za vystoupení folklórních souborů. A pokud lze věřit dobovým svědectvím, někteří z jejich protagonistů si v průběhu let přišli na slušné peníze a vrátili se do svých domovů jako boháči.

V dobách předcházejících vzniku naší zoo proběhla celá řada takovýchto akcí i v Praze. Prošli jí mimo jiné Samojedi, „Čingalci“ (Sinhálci), „Suahelci“ (Svahilci), Dahomejci, Ašanti, Kabylové, Malabarové nebo Somálci. Tyto exotické folklórní produkce by zcela jistě stály za podrobnější zmapování. A co teprve kdyby se někdo pokusil vysledovat osudy jejich protagonistů! Já se ovšem po tomto výletu do historie opět vrátím k práci pro Zoo Praha, mimo jiné k Eskymákům v pojetí Petra Síse.

 Psáno pro MF Dnes