Jaké bych si letos přál velikonoční vajíčko

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  02. 04. 2018


Téměř totožný příběh jste bezpochyby už četli nebo slyšeli; liší se jen jeho protagonista, místa a letopočty.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V tomto případě je oním protagonistou bažant Edwardsův. Jeho příběh pro nás začíná roku 1896, kdy jej ve vlhkých lesích středního Vietnamu objevil misionář Jean-Nicolas Renauld, a pokračuje ve 20. letech 20. století, kdy ornitolog Jean Théodore Delacour dovezl osmadvacet jedinců tohoto druhu bažanta do Evropy a začal s jeho chovem na zámku Cléres v Normandii.

Poté následovala dlouhá doba, během níž ve Vietnamu docházelo k intenzivnímu lovu bažanta Edwarsova a k ničení jeho prostředí, mimo jiné americkými defolianty za Vietnamské války. Postupně se tak ocitáme až v 90. letech. Tehdy se ve středním Vietnamu podařilo tohoto bažanta znovuobjevit a roku 1996 dokonce odchytit jednoho samce, který se dostal do hanojské zoo. Od přelomu století je však bažant Edwardsův v přírodě znovu nezvěstný. Roky po něm pátrají vietnamští ochránci přírody, ale bez výsledku, a jejich šance na úspěch rok za rokem klesají. Mezinárodní svaz ochrany přírody sice bažanta Edwardsova vede v kategorii „kriticky ohrožený“, ale spíše by již asi měl patřit mezi druhy v přírodě vymizelé.

Je to zkrátka v různých variantách se opakující příběh: v přírodě vymizelý, či přesněji vyhubený, živočišný druh přežívá v lidské péči. A pointou toho kterého příběhu může být buď záchrana dotyčného druhu, anebo jeho definitivní konec.

Věřím, že v případě bažanta Edwardsova se dočkáme happy-endu. A není to jen slepá víra: spolu s mnoha jinými se pro to v Zoo Praha snažíme dělat maximum. Bažant Edwardsův patří k několika druhům, pro které vedeme jejich Evropský záchovný program a současně Evropskou plemennou knihu (její postupné budování znamenalo mj. přepsat veškeré údaje počínající záznamy Jeana Théodore Delacoura). V roce 2015 jsme zorganizovali přepravu čtyř jedinců do Zoo Hanoj. Tam se je podařilo zapojit do chovu, jehož zakladatelem byl výše zmíněný samec odchycený ve volné přírodě. A především tento druh odchováváme - ke dnešku máme na kontě 135 mláďat.

Šance na šťastný konec příběhu bažanta Edwardsova jsou tedy docela vysoké. A kdo ví, třeba se jako dobrá předzvěst objeví zrovna na Velikonoce první letošní vajíčko jednoho z našich dvou párů… To bych si vážně moc přál.

Psáno pro MF Dnes


Řád Mikoly Leontoviče, foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Volodymyr Topčyj, dlouholetý ředitel ukrajinské Zoo Mykolajiv, se se mnou v Praze o pár dnů minul. Zanechal mi tu však Řád Mykoly Leontovyče, který je – zkráceně řečeno – udělován lidem se zásluhami o rozvoj zoologických...

Tak prý pravlci – známí ze seriálu Hra o trůny jako zlovlci – mohou „po deseti tisíci letech opět výt na Měsíc“. Tato interpretace experimentu americké společnosti Colossal Biosciences je ale velmi zavádějící a svádí k...




Přihlášení k newsletteru