Celebritě Prašivce táhne na 12. rok

Prašivka si pochutnává na žampiónu Portobello. Foto Miroslav Bobek

Prašivka se u nás stala v jistém smyslu celebritou. Ne přímo kvůli svému věku, spíše v jeho důsledku. Ztratila totiž většinu zraku i sluchu, a tak se v expozici předvádí bez ohledu na dění v návštěvnickém prostoru. Ke dveřím vedoucím do zázemí si pak po čichu ochotně chodí pro houby, které jí servíruje David.

Ano, pro houby. Klokánci – a to nejenom klokánci krysí – je zbožňují ještě víc než Češi či jiní Slované a houby dokonce tvoří významnou, ne-li převažující složku jejich potravy. Prašivka dostává ráno hlívu ústřičnou a odpoledne žampióny Portobello, což David prezentuje s podobným důrazem, jako když číšník v drahé restauraci nabízí hostovi tu nejvybranější specialitu. Ve volnosti, v Austrálii, se ovšem klokánci krysí živí ponejvíce houbami s podzemními plodnicemi (v této souvislosti vzpomeňme na lanýže), ale bohužel jsou tam již nehojní a jejich areál roztříštěný. Je to škoda nejen kvůli jim samým, ale i kvůli přírodnímu prostředí, kterému svým hrabáním a šířením hub poskytují neocenitelné služby „ekosystémových inženýrů“.

Ale zpět k Prašivce. Když si přijde pochutnávat na žampiónech Portobello, které si bere do předních tlapek, jsou dobře vidět nejen znaky, které klokánky krysí odlišují od krys, ale také téměř bílé pruhy srsti táhnoucí se přes její lehce zakalené oči. Tato stařecká prošedivělost jednak umožňuje snadno ji identifikovat, jednak přispívá k vyvolání dojmu, že je poněkud olysalá.

Jisté je, že dosáhnout tak požehnaného věku Prašivce umožnily jen a pouze podmínky zoologické zahrady. V australské buši by už dávno padla za oběť lišce nebo kočce – stejně jako se to dělo a děje nespočtu jiných zástupců původní australské fauny. Myslím, že Prašivka má u nás velmi dobrou šanci dožít se tuctu let. Dvanácté narozeniny bude mít 30. května 2021. Držme jí i sobě palce, ať je společně oslavíme. A pokud by jí někdo chtěl při té příležitosti pořídit lanýže, jistě se nebude zlobit.

 Psáno pro MF Dnes