Souboj s časem v Údolí slonů

Vrchní chovatel Martin Kristen s devítiměsíční Amalee. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Jsem vděčen za každý den, kdy naši „slonaři“ v tréninku obou sloních samiček pokračují, byť kvůli epidemii covidu-19 je to pro ně stále obtížnější. Při této práci by měli být čtyři, ale nyní ji dělají ve třech – a i to vzhledem k rozdělení do vzájemně izolovaných směn a karanténám bývá někdy již téměř nemožné zajistit. Je však nesmírně důležité, aby se Lakuně a Amalee, které se narodily loni na jaře, dostalo náležité „výchovy“.

Během veterinárního tréninku se slůňata učí snášet pravidelnou pedikúru nebo výplach chobotu a zvykají si na to, že podstoupí různá vyšetření či odběry krve (proto je v rámci nácviku chovatelé také štípnou pinzetou). Vrchní chovatel Martin Kristen v této souvislosti nikoli náhodou mluví o souboji s časem. Slůňata ohrožuje nákaza mimořádně nebezpečnými sloními herpes viry, která bez včasných a náročných veterinárních zákroků končí fatálně. A tyto zákroky, jež alespoň do určité míry zvyšují šanci nakažených slůňat na přežití, jsou bez dokonale zvládnutého veterinárního tréninku nemyslitelné...

Trénink slůňat má však ještě další smysl. Až z dosavadního přímého kontaktu s chovateli přejdou do kontaktu chráněného, bude s nimi mnohem snazší práce. Stěnou s otvíracími „okénky“ budou naučena podávat jim nohy k pedikúře či chobot k výplachu. A to už vůbec nemluvím o tom, že pravidelný trénink pro ně znamená rozptýlení – ať už proto, že si tak trochu pohrávají s chovateli, anebo že si radostně pochutnají na pamlscích. Pokud je tedy zrovna nerozptyluje přítomnost návštěvy s fotoaparátem.

Psáno pro MF Dnes