Jídelní lístek pražské zoo

Velké množství ryb dnes v Zoo Praha spotřebují rybožraví ptáci. Jen u tučňáků je to 8 až 10 kg denně. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Podle tohoto článku se u nás před víc než osmdesáti lety spotřebovalo každý den 165 kg masa, a z toho asi 140 kg připadalo na maso koňské. Dostávaly je především šelmy, včetně ledních medvědů. I když tehdy Zoo Praha chovala jen asi 860 zvířat (dnes jich máme zhruba šestkrát víc, byť v jiné druhové skladbě), je v současnosti spotřeba masa překvapivě nižší. Zkrmíme ho denně průměrně 142 kg. V naprosté většině jde o hovězí a jenom okrajově o další druhy, např. příležitostně o srnčí pro ďábly medvědovité anebo o skopové či jelení maso pro varany komodské. Je ovšem třeba dodat, že odděleně dnes evidujeme tzv. biologické krmivo, jako jsou kuřata, potkani nebo myši.

Pokud jde o pečivo, článek uvádí: „Chleba se spotřebuje 35 bochníků o váze 1.20 kg. Krmí se jím medvědi, také opice, ale o největší dávku se ‚postará‘ nosorožec, který sám sežere denně 13 kilogramů chleba. Koš žemlí – 140 kusů – jest převážnou potravou lišek, opic, jezevců…“ To nyní chléb ani housky nekupujeme vůbec. Denní spotřebu 15 až 20 kg sušeného pečiva, které zkonzumují sloni a pár dalších zvířat, bohatě pokryjí dary od veřejnosti či z pekáren.

Ryb se u nás ovšem spotřebuje mnohem víc než v minulosti. Zatímco v roce 1939 „pro vydru, medvědy, lachtana (a někdy i jako mlsek pro lišky) se spotřebuje denně 19 kg říčních ryb, vedle 4 kg mořských, bez kterých by jinak lachtan nemohl žíti“, tak v současnosti zkrmíme denně 109 kg sladkovodních a 72 kg mořských ryb. A lachtani navíc dostávají chobotničky či dokonce olihně.

Samozřejmě bychom mohli srovnávat mnoho dalších položek, ale omezím se jenom na píci. „Vedle celé řady drobností sežerou zvířata, hlavně přežvýkavci v létě od května do října 3 až 4 povozy trávy, v zimě několik vagonů sena,“ píše se v historickém článku. Vagon v těch dobách obnášel asi 10 tun. V současnosti zkrmíme za stejné období 80 až 100 tun zelené píce. Sena spotřebujeme ročně přes 400 tun, z toho 30 tun vojtěškového.

Článek z 16. července 1939 končí slovy: „Jen z těchto letmo nadhozených řádků jest zřejmo, že udržování naši zoologické zahrady dá velmi mnoho starostí…“ K tomu se připojuji – a děkuji kolegům, kteří největší díl těchto starostí nesou na svých bedrech, a samozřejmě také všem, kdo nám na krmení pro naše zvířata přispívají…

Psáno pro MF Dnes