Dokonalý „střelec“ z Indonéské džungle

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Stříkoun lapavý, anglicky banded archerfish (pruhovaná ryba-lučištník) a ve vědecké terminologii Toxotes jaculatrix (lučištník – vrhač), je mimořádný svým způsobem lovu potravy: hmyz nebo jiné drobné živočichy doslova sestřeluje proudem vody vypuzeným z tlamy. Jak bleskurychlá akce to je, jsem se sám přesvědčil lépe, než bych si přál.

Do hustého porostu nad hladinou akvária v Indonéské džungli umístil chovatel Vojtěch Víta krmítko ze skořápky kokosového ořechu. Uvnitř byli cvrčci, kteří se otvory ve skořápce začali rozlézat po okolních větvičkách a listech. Stříkouni ve vodě zbystřili. Brzo se první zastavil, pak se šikmo přiblížil k hladině – a „vystřelil“. Proudem vody napoprvé minul, ale cvrčkům na rostlinstvu již mnoho času nezbývalo. I když stříkouni nebyli vždycky úspěšní, sestřelovali jednoho cvrčka po druhém a ve vodě je s ohromující rychlostí lapali.

Po pravdě jsem doufal, že aspoň jeden záběr stříkouna v okamžiku jeho „výstřelu“ bych mohl mít, ale čekalo mě zklamání. Prostě jsem nestíhal ani já, ani sériové snímání mého fotoaparátu. Mnohým jiným se však stříkouny v akci nasnímat podařilo. A nejen to, také je natáčeli vysokorychlostními kamerami a zjistili o nich skutečnosti, díky kterým se stříkouní způsob lovu jeví ještě neskonale pozoruhodnější, než když ho sledujete pouhým okem.

Proud vody, kterým stříkoun sestřeluje svou kořist, není nic, co bychom mohli přirovnávat k dětské vodní pistolce. Stříkoun uloví například i švába nebo malou ještěrku a svou kořist dokáže efektivně zasáhnout nejenom na vzdálenost několika decimetrů, ale dokonce dvou až tří metrů. Jak se zjistilo, síla proudu vody je přitom desetkrát větší, než by bylo nezbytné ke sražení kořisti příslušné velikosti. Na mouchu tak stříkoun použije jiný „kalibr“ než na ještěrku. Při „střelbě“ také zohledňuje vzdálenost. Mimo jiné změnou tvaru úst dosáhne toho, aby proud vody měl největší razanci tam, kde je to potřeba. Zadní část vystříknutého vodního paprsku dohání nepatrně pomalejší přední část až před bodem, v němž se nachází kořist. A ve výčtu dalších zajímavých zjištění by šlo pokračovat…

Na závěr jenom dodám, že počáteční pohyb zasažené kořisti vyhodnotí stříkoun za méně než 100 milisekund – a díky tomu ke své oběti dorazí ve stejném okamžiku, kdy dopadla do vody. Nafotografovat stříkouny v akci je zkrátka výzva. Budu se muset příště víc snažit. A pokud zatím stříkounům koupíte pár Stravenek, uděláte mi radost.

Psáno pro MF Dnes