Luskouny přivítáme koncem března

Sameček Gun Bao. Foto: Taipei Zoo

Luskouni jsou opravdu výjimečná zvířata a jejich pozoruhodnost ještě víc vynikne, když se na ně podíváme udivenýma očima našich předků. Novinář a politik Eduard Grégr o nich roku 1854, v počátcích svého veřejného působení, do časopisu Živa napsal: „… zvíře čtvernohé, as jako naše kuna dlouhé a nízké, které z omylu na sebe obléklo kabát rybí, když pan Bůh zvířatům šat rozdával, ačkoli šupiny jeho, ne jako u ryb z látky koštěné neb skleněné, nýbrž pouze ze spečených chlupů k sobě se skládají.“ A z jiného dobového textu ještě doplňme, že „v živnosti srovnává se mravenečníkem“.

Všech osm druhů luskounů, které žijí v subsaharské Africe a jižní Asii, je pod ohromným tlakem, a to jak kvůli oblibě jejich masa, tak kvůli využití šupin i dalších částí těla v tradiční čínské medicíně. Již mnoho let jsou nejvíce nelegálně obchodovanými savci světa a v červeném seznamu jich většina, včetně luskouna krátkoocasého, vystoupala až do kategorie kriticky ohrožených druhů. Proto se také dlouhodobě angažujeme v jejich ochraně: v Kamerunu zejména osvětou a vzděláváním místních obyvatel a v Laosu a v Indonésii financováním výstavby záchranných stanic pro jedince zabavené pytlákům. A pochopitelně jsme si také celá léta přáli získat je do naší zoo, abyste je u nás mohli vidět, obdivovat je – a třeba také pomoci s jejich ochranou.

Chov luskounů je ovšem velice obtížný. Kdysi dávno už jsme je v Praze měli, ale stejně jako v jiných zoologických zahradách tenkrát brzo uhynuli. Také dnes je zařízení, která se mohou luskouny pochlubit, jen velmi málo a v Evropě dokonce pouze jedno jediné. Na prstech bychom pak snadno spočítali ty zoologické zahrady, které je dokáží úspěšně rozmnožovat. V tomto ohledu vyniká Taipei Zoo, odkud k nám luskouni díky jednáním primátora Zdeňka Hřiba přicestují.

Dovoz luskounů není jednoduchý a nám ho ještě zkomplikoval covid. Vedle jednání s EAZA (Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií) a složitého vyřizování řady povolení na Tchaj-wanu i u nás jsme se především museli pustit do komplexní přestavby nokturna v Indonéské džungli.

Když už bylo jasné, že vše bude vyřízeno a připraveno do konce roku, zaváhali jsme: máme luskouny přepravovat v zimě? Letecká doprava stále nefunguje jako v předcovidových dobách, a kdyby došlo k problémům a luskouni museli někde čekat v chladnu, mohlo by to dopadnout velmi špatně. Příroda ale rozhodla za nás. Run Hou Tang zabřezla a bude moci přiletět, až mládě odchová, tedy na samém začátku jara. Doufejme, že všechno klapne přesně tak, jak si představujeme, a že po nezbytné karanténě se luskouni představí našim návštěvníkům.

Psáno pro MF Dnes