Novinky o gorilách v Zoo Praha

Přeprava devítileté dcery slavné Moji započala v Cabárcenu po osmé ráno. Již týdny předem s ní však chovatelé trénovali vcházení do přepravního boxu, a díky tomu proběhlo její nakládání bez komplikací. Následovala její přeprava autem na letiště v Santanderu. Tam byl připraven armádní letoun CASA, který se do České republiky vracel ze cvičení v Zaragoze.

Odlet ze Santanderu se asi o hodinu pozdržel kvůli stávce řídících letového provozu ve Francii, ale to byla jediná komplikace, která celý transport provázela. V Praze-Kbelích přistála CASA v pět odpoledne a přibližně o hodinu později vystoupila Duni z přepravního boxu do zázemí naší Rezervace Dja. Byla klidná a nové prostředí začala vzápětí prozkoumávat.

Ulevilo se nám – ale s napětím jsme čekali, jak na ni bude reagovat Kisumu, samec, kterého jsme o týden dřív přivezli z rakouského Schmidingu. Nejprve se spolu seznamovali přes mříž a příliš nás nepotěšilo, když Kisumu projevoval známky obav. „Duni vyzývá Kisuma ke hře a on vypadá, že neví, jak s tím naložit,“ psal mi minulou sobotu dopoledne vrchní chovatel Martin Vojáček.

Ještě minulou sobotu Duni také poprvé opustila boxy v zázemí a seznámila se s expozicí. V pondělí jsme pak přistoupili k jejímu spojování s Kisumem. Měli jsme velké obavy, jak proběhne. Nedojde ke rvačce a dokonce třeba i vážným zraněním? Aby měla Duni před Kisumem možnost úniku, otevřeli chovatelé všechny „šubry“ mezi boxy a do expozice; některé ovšem jen částečně, aby se Duni rychle protáhla a Kisumu naopak zpomalil.

Ve skutečnosti se naše obavy naštěstí nenaplnily. Duni a Kisumu si sedli vedle sebe, chvíli se navzájem prohlíželi – a od té chvíle tvoří téměř nerozlučnou dvojici. Chodí spolu, Duni za Kisumem, a dokonce se pokoušeli pářit.

Zatím jde tedy všechno velmi dobře. Nepíšu „výborně“, protože Kisumu útočí na osoby za sklem expozice. Projevují se tak jeho obavy a frustrace vyplývající ze změny prostředí a jistě nějakou dobu potrvá, než si zvykne a toto chování se bude zmírňovat. Nesmíme rovněž zapomínat, že nás ještě čeká spojování dvojice Kisumu – Duni s Kijivu, Shindou, Kambou a Ajabuem…

A co Richard se svými syny ve starém pavilonu? „Když je navštívíte, nebudete věřit, že spolu takto nežijí už léta,“ říká Martin Vojáček. „Kiburi a Nuru spolu velmi často dovádějí a z Richarda jako by spadla tíha zodpovědnosti za skupinu samic s mláďaty. Užívá si klidu a pozoruje hry svých synů, do kterých se občas s chutí zapojí.“