Nešťastní výrečci a Harry Potter

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  17. 12. 2022


Během kratičké návštěvy indonéské Jakarty jsem absolvoval několik schůzek, zažil zemětřesení o síle 5,6 Richterovy stupnice a také v rychlosti prošel dvě tržiště se zvířaty: menší pouliční Jatinegaru a velkou Pramuku s „obchodním domem“, který má čtyři patra plná krámků s tisícovkami ptačích klecí.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Jestliže se u nás říkávalo, že správný muž má postavit dům, zasadit strom a zplodit syna, pak v Indonésii patřily k plnohodnotnému naplnění života dům, manželka, kůň, dýka a – pták. Klecový chov ptáků je tam proto široce rozšířený až do současnosti, což bohužel vedlo k enormnímu ohrožení některých druhů pěvců. Začalo se dokonce hovořit o Asian Songbird Crisis a do aktivit, které jí měly čelit, se zapojily i evropské zoologické zahrady.

Navštívil jsem Indonésii poprvé, a přestože zvířata, která jsem viděl na obou trzích, se často nacházela v prachmizerných podmínkách, jako pozitivní jsem vnímal alespoň skutečnost, že namnoze šlo o druhy běžně chované téměř po celém světě a nikoli o zástupce místní fauny odchycené v přírodě. Ti tam sice také byli, a to dosti početně, ale čekal jsem jich ještě víc.

Mezi jihoasijskými druhy ptáků, kteří evidentně pocházeli z přírody, vzbudily mou největší lítost sovy. Vedle tří sov pálených jsme viděli na tři desítky výrečků rodu Otus (určit je přesněji nebylo možné, protože v oblasti žije celá řada velmi podobných druhů, z nichž jeden byl popsán až letos). Držení sov v domácnostech přitom v Indonésii – na rozdíl od chovu pěvců – pravděpodobně není ani tak záležitostí dávných tradic, jako spíše novinkou poslední doby.

Na tuto skutečnost upozornili ve své práci publikované roku 2017 badatelé Vincent Nijman a Kimberley Anne-Isola Nekarisová z Oxford Brookes University. Zveřejnili v ní data, z nichž vyplynulo, že zatímco před rokem 2002 činil podíl sov na indonéských tržištích méně než 0,06 %, po roce 2008 byl již sedmkrát vyšší. Tato jejich publikace vzbudila ohromný mediální zájem, a to především proto, že se v ní na základě svých zjištění zamýšleli, zda nejde o zpožděný efekt Harryho Pottera. Jinými slovy, zda zájem o sovy nepodnítily v Indonésii knihy a filmy o malém kouzelníkovi.

Nijman s Nekarisovou ve skutečnosti nedospěli k jednoznačnému závěru o „míře viny“ Harryho Pottera. Velkou roli v nárůstu obchodu se sovami jistě sehrálo i rychlé zavádění internetu v uvedeném období a vznik zájmových skupin, které se na ně začaly zaměřovat. Jak jsem se ale mohl sám přesvědčit, jde o problém, který přetrvává v nezmenšeném rozsahu – a myslím, že by si zasloužil alespoň díl pozornosti, která je věnována zpěvným ptákům.

 

 


Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Tento týden jsme zhotoviteli předali staveniště a v Zoo Praha tak započala výstavba nového expozičního celku Arktida. Jeho významná část bude věnována tuleňům. Ve 30. a 60. letech jsme v Praze už měli tuleně kroužkované a...

Klokany rudokrké, byť nikoli pevninského, nýbrž tasmánského poddruhu, je dnes možné vidět v expozici Darwinův kráter Zoo Praha. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

V letošním roce uplyne 120 let od založení AFK Vršovice, dnešních Bohemians 1905. Trochu jsem proto zapátral po historii klokanů, kteří jsou s tímto klubem neodmyslitelně spojeni.




Přihlášení k newsletteru