Noc s baculkou a strašlivá Nephila

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  08. 04. 2023


Byla to ode mne trošku provokace. Na twitteru jsem nechal hlasovat, jestli do džungle v novém pavilonu goril – Rezervaci Dja – vypustit nefily. To jsem si dal! Hlasování sice vyšlo půl na půl, ale i jinak soudní lidé mi do diskuze psali rozčilené příspěvky o jedovatosti těchto pavouků či o neurotoxicitě jejich sítí. Obojí sice platí, ovšem s měrou nebezpečnosti, kterou lze vztahovat ke hmyzu, nikoli k savcům rozměrů člověka. Sám jsem s jednou nefilí baculkou strávil v Kamerunu poklidnou noc, během níž se moje společnice nehnula ze zárubně dveří. A to šlo o nefilu krvavou!

Nefila zlatá, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Nefila zlatá, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

V zoo se rozhodně nebojte, nefily – konkrétně nefily zlaté – jsou v Rezervaci Dja bezpečně uzavřeny v jednom z vivárií. Mně ovšem docela ležela v hlavě ta bouřlivá reakce. Spousta lidí se sice pavouků bojí, ale tohle přece jen přesahovalo mou dosavadní zkušenost. Až po čase jsem na to přišel. V 70. letech vycházel v časopisu Ohníček komiks Pavouk Nephila, jehož charakteristika na jednom z fanouškovských webů zní takto: „Obří, extrémně nebezpečný pavouk veliký jako osobní automobil, s nohama schopnýma obejmout trolejbus, s kusadly dlouhými jako šavle umožňujícími ustřihnout lidskou hlavu během jediného okamžiku? Ano!“ Hm… Číst tohle před nocí s baculkou, asi bych také šel spát jinam. A to ani nezmiňuji působivé ilustrace Nephily od pozdějšího držitele Oscara za kostýmy k filmu Amadeus, Theodora Pištěka…

Mimochodem, v zápletce komiksu hraje podstatnou roli snaha získat ve velkém objemu pavoučí hedvábí. Tatáž snaha však již desítky let trvá i v reálném světě a nefily jsou jednou ze skupin pavouků, o které je v tomto ohledu velký zájem. Ostatně víte, proč se „naše“ nefila z Rezervace Dja jmenuje zlatá? Protože tká zlatavé pavučiny. Z velmi podobných vláken nefily madagaskarské byla dokonce vyrobena celá pelerína. Pracovaly na ní desítky lidí a spotřebovaly při tom vlákna od miliónu nefil. Ta pelerína je sice krásná, ale smysl její výroby jsem nepochopil. Úsilí získat pavoučí hedvábí ve velkém množství chápu naopak velmi dobře. Některými svými mechanickými vlastnostmi předstihuje ocel, jinými kevlar, a v kombinaci různých těchto vlastností je prostě nedostižné. Bohužel pavouci se na rozdíl od housenek bource morušového, které si v poklidu žvýkají listí morušovníku, nedají chovat masově. Sežrali by se navzájem. Hledají se proto jiné cesty, jak získat jejich hedvábí. V poslední době přišlo ke slovu zejména genetické inženýrství. Příslušné pavoučí geny tak výzkumníci vkládají do nejrůznějších organizmů, od bakterií přes rostliny tabáku a bource morušové až třeba po kozy…

No, začínám si říkat, jak by asi vypadala dnešní verze Pavouka Nephily. Raději snad nemyslet... Ale tak či tak, nefil ve viváriu naší pražské Rezervace Dja se rozhodně bát nemusíte.

 

 


Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Tento týden jsme zhotoviteli předali staveniště a v Zoo Praha tak započala výstavba nového expozičního celku Arktida. Jeho významná část bude věnována tuleňům. Ve 30. a 60. letech jsme v Praze už měli tuleně kroužkované a...

Klokany rudokrké, byť nikoli pevninského, nýbrž tasmánského poddruhu, je dnes možné vidět v expozici Darwinův kráter Zoo Praha. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

V letošním roce uplyne 120 let od založení AFK Vršovice, dnešních Bohemians 1905. Trochu jsem proto zapátral po historii klokanů, kteří jsou s tímto klubem neodmyslitelně spojeni.




Přihlášení k newsletteru