Místo pro přistání divokých koní

Do ranní mlhy zahalená dráha opuštěného letiště v Arkalyku. Na ni, necelých tři sta kilometrů od cílového bodu, by měla dosedat letadla s našimi převaláky. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Arkalyk, který leží ve stepích středního Kazachstánu, byl významným střediskem těžby bauxitu. Dnes v něm žije osmatřicet tisíc obyvatel, ale bývalo jich až osmdesát tisíc. Na tamním letišti přistávala i velká proudová letadla jako Tupolev Tu-154 nebo Iljušin Il-76. Jenže to už je dávno. I když zase ne tak dávno jako událost, kterou nemohu opomenout zmínit. Desátého března 1978 přiletěla na arkalycké letiště helikoptéra se dvěma kosmonauty, kteří krátce předtím přistáli severně odtud. Jmenovali se Remek a Gubarev.

Po detailním průzkumu uznal Milan Laniak dráhu za vhodnou k přistání. Oddechl jsem si. Dva české armádní stroje CASA, každý se čtyřmi koni Převalského na palubě, potřebujeme příští jaro dostat co nejblíž reintrodukčnímu centru Alibi. Z Arkalyku povezeme koně na náklaďácích necelých tři sta kilometrů, zatímco z moderního mezinárodního letiště v Kostanaji by to byl dvojnásobek.

Pravda, naši kazašští partneři přišli s tím, že by nám pro přepravu koní z Kostanaje poskytli vrtulníky Mi-8T. Ty se celkem osvědčily při transportu kulanů, ale pro převaláky jsme je od začátku považovali za nevhodné. Nezbývalo by nám, než snížit přepravní boxy (což by samo o sobě bylo jen stěží přijatelné), a i tak bychom do jedné helikoptéry dostali vždy jen dva. To by znamenalo, že část koní by musela hodiny čekat v Kostanaji. O hluku a otřesech během letu vůbec nemluvě.

Takže Arkalyk. A dokonce rovnou Arkalyk, bez mezipřistání a odbavování v Kostanaji. Zástupce akima (řekněme hejtmana) Kostanajské oblasti během naší schůzky předchozí den prohlásil, že vzlety a přistání nedělají dobře žádnému organizmu, natož divokým koním, a obratem vydal patřičné pokyny. Pasové a celní odbavení by tak mělo proběhnout v Arkalyku, tudíž do Kostanaje poletí letadla dotankovat až po vyložení koní.

Takové řešení se blíží ideálu. Vyplývá z něj ale to, že bude vhodnější, když poletí dva letouny CASA najednou, a nikoli jen jeden, který by se pro druhou várku koní vrátil do Evropy.

Než jsme na arkalyckém letišti skončili, mlha se zvedla a do Alibi už jsme jeli v teplém slunném dni. Prvních 185 kilometrů byly asfaltové silnice, po nich následovaly nezpevněné cesty a nakonec jen vyjeté koleje. Poznamenávali jsme si souřadnice míst, která bude třeba upravit. A nezapsali jsme si jich málo… Ale to už je úplně jiný problém než hledání vhodné přistávací plochy.