Po sedmdesáti letech první ježura

Pýchavka před prvním velkým veterinárním zákrokem loni na podzim. Foto Miroslav Bobek

S výjimkou několikaleté přestávky máme v Zoo Praha ježury sedmdesát let. Jsou to opravdu pozoruhodná zvířata, a třebaže na první pohled mohou působit jako přerostlí ježci, ve skutečnosti jde o ptakořitné savce, kteří vykazují řadu plazích znaků. Například snášejí vejce. Odchov ježur v lidské péči je ovšem extrémně náročný – a nyní se podařil i v naší zoologické zahradě.

Pýchavka se vylíhla přibližně v polovině prosince 2022 a vak své matky opustila začátkem února 2023. Mlčení o její existenci jsem však prolomil až na silvestra, kdy už jí byl (počítáno od vylíhnutí z vejce) víc než rok. Mělo to dobrý důvod. Udělali jsme totiž neblahou zkušenost s předchozím ježuřím mládětem, kterému jsme říkali Vrána. To uhynulo v osmi měsících v listopadu 2021. Jak se u ježur v lidské péči stává, nezvládlo přechod z mateřského mléka na pevnou potravu.

Ostatně stejný osud tak tak že nepotkal Pýchavku. Ta začala během léta ztrácet na váze. V polovině června měla 1 319 gramů a začátkem října už jen 1 000. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Po konzultacích s experty ze Zoo San Diego proto kolegové mládě uspali, zrentgenovali a vyšetřili. Mělo zažívací trakt plný písku a trpělo kokcidiózou. Bylo nezbytné ho v anestézii nakrmit sondou a podat mu antiparazitika. To se ovšem snadno napíše, ale mnohem hůř udělá… A celou tuto mimořádně náročnou proceduru přitom bylo nezbytné zopakovat čtyřikrát! Hmotnost mláděte klesla až na 870 gramů, postupně se však podařilo ho zbavit písku v zažívacím traktu a potlačit nákazu kokcidiemi. Nakonec – po několika měsících bez přirozeného příjmu potravy! – se obnovil i jeho apetyt a začalo přibývat na váze.

Při posledním vážení už měla Pýchavka 1 605 gramů. Její úspěšný odchov se podařil jen díky výjimečnému úsilí chovatele Davida Valy, veterináře Romana Vodičky a kurátora Pavla Brandla. Myslím, že definitivní jméno by jí měli vybrat právě oni.