Český mýtus o olgoji chorchojovi

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Dnes můžeme prohlásit, že příčinu ke vzniku legendy o olgoji chorchojovi zavdal hroznýšek tatarský (viz článek Pravda o olgoji chorchojovi). Ale faktem je, že se dlouho nevědělo, oč vlastně jde.

Jako první přinesl zprávu o olgoji chorchojovi R. C. Andrews, který ve 20. letech vedl americkou paleontologickou expedici v Mongolsku:

„Na schůzi vlády mě premiér požádal, abych pro mongolskou vládu chytil exemplář alergorchaj chorchaje. (…) Říká se, že je asi dvě stopy dlouhý, jeho tělo má tvar klobásy a chybí mu hlava i nohy; je tak jedovatý, že pouhý dotek znamená okamžitou smrt.“

Všimněte si, že v Andrewsově podání olgoj chorchoj nedokáže zabít na dálku.

Ve 40. letech se tématu chopil ruský paleontolog I. A. Jefremov a ztvárnil ho i v jedné ze svých povídek:

„… zavolal jsem na řidiče a Míšu, aby se vrátili. Ti ale dál běželi k neznámým zvířatům, a buď mě neslyšeli, nebo nechtěli slyšet. (…) Náhle se každý z červů stočil do prstenu. Ve stejném okamžiku jejich žlutošedé zbarvení ztmavlo, změnilo se na fialovomodré a na koncích v jasně modré. Radista se bez výkřiku znenadání zhroutil a s obličejem v písku zůstal nehybně ležet. Uslyšel jsem výkřik řidiče, který v tu chvíli přiběhl k radistovi ležícímu asi čtyři metry od červů. Vteřinu – a Gríša se stejně divně prohnul a padl na bok.“
To už je jiná káva!

Jefremovova povídka vyšla opakovaně také v češtině – a jsem přesvědčen, že podnítila zájem českých záhadologů, mezi nimiž vynikl zmíněný Ivan Mackerle. Ten na počátku 90. let v Mongolsku po olgoji chorchojovi usilovně pátral, dokonce se ho prý snažil z dun vypudit výbuchy malých náloží. Bezvýsledně. Jeho víra v existenci červa, který zabíjí na dálku, však byla nezlomná. Výpovědi svědků, jež zaznamenal, přitom do značné míry podporují výklad, na který ani nepomyslel, totiž že mýtus o olgoji chorchojovi vznikl na základě setkání pastevců s hroznýškem tatarským. Například stařenka Püret mu řekla:

„V moři písku je jako ryba ve vodě. (…) Většinou si prohrabává díry těsně pod zemí a na povrchu nad ním se pak trochu hrne písek, takže je vidět, kudy putuje. Když chce někoho napadnout, vysune se z písku napůl ven. Začne se nafukovat, bublina na jeho konci se neustále zvětšuje, až z ní nakonec vystříkne jed.“

A tak jakkoli se Mackerle mýlil, postaral se o popularizaci „smrtícího červa z Gobi“ a troufám si tvrdit, že nebýt jeho, asi by mě nenapadlo ukazovat předobraz olgoje chorchoje – hroznýška tatarského – v naší zoo.

Olgoj chorchoj. Olej na plátně, autor Jiří Houska

Související příspěvky

Pravda o olgoji chorchojovi