Babyboom nekončí, narodil se orangutan

Mládě orangutana sumaterského, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Průběh březosti matky mláděte, jedenáctileté orangutaní samice Diri, jsme celé měsíce sledovali s napětím a s určitou nejistotou. Její předchozí březost skončila potratem a ani tato se nám nejevila úplně bezproblémová. Ale všechno dobře dopadlo! I když se mládě narodilo ve velmi časném termínu – porod jsme očekávali v časovém rozpětí mezi 29. dubnem a 16. červnem –, kolegové mě vzápětí informovali, že je plně vyvinuté a pokouší se pít.

Diri své mládě porodila ve venkovním výběhu. Poprvé bylo na záběrech kamer k zahlédnutí minutu před 13. hodinou. Krátce poté se s ním však Diri přesunula do vnitřních prostor a posléze do vnitřní expozice Indonéské džungle. Tam už jsme na ni spolu s Jardou Šimkem a Oliverem Le Que čekali v naději, že pořídíme první záběry pokračovatele – či pokračovatelky – Kámova rodu. Jenže jsme měli smůlu. Diri nám mládě neukázala.

Odjel jsem, abych se věnoval jiným věcem, ale po nějakých dvaceti minutách mi přišla zpráva, že je mládě skvěle vidět. Vrátil jsem se bohužel příliš pozdě, Oliverovi se však povedlo udělat snímek, který jsme použili k první zprávě o narození orangutánka.

Celý zbytek odpoledne, kdy jsem měl různá jednání, mi přišla zpráva pokaždé, kdy bylo možné mládě zahlédnout. Doufal jsem, že Oliverovi nebo Jardovi se povede udělat jeho portrét. Když jsem však za nimi po půl šesté přijel, byli posmutnělí; žádnou lepší fotografii, než byla ta první Oliverova, se jim udělat nepodařilo.

Chvíli jsme u expozice čekali ve třech, ale Diri s mládětem ležela tak, že z něj nebyl vidět ani chloupek. Po nějaké době jsem zůstal sám a rozhodl se ještě pět minut počkat. Pak jsem čekání prodloužil o dalších pět minut a potom ještě pět. A nakonec jsem se přece jen dočkal! Nejprve jsem udělat snímek Diriny ruky držící ručičku mláděte a po chvíli i úplně první záběr jeho obličejíku. Oliver s Jardou ty dvě fotografie vyčekali za mne.

Nyní si tedy můžete Dirino mládě prohlédnout. Když jsem ho ve čtvrtek večer fotografoval, bylo ještě celé pomačkané, ale myslím, že i tak disponovalo velkou dávkou roztomilosti. A ta dnes bude ještě mnohem vyšší!

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha