Vltava a Vyšehrad

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  22. 06. 2024


Kdyby se naši chovatelé rozhodli je nějak pojmenovat, navrhoval bych pro ně jména Vltava a Vyšehrad a současně vyzval Pražskou paroplavební, aby se stala jejich sponzorem. Řeč je o páru kachyní parníkových, které v naší zoo sdílejí prostor s tučňáky Humboldtovými.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Kachyně parníkové patří do skupiny čtyř druhů rodu Tachyeres, což přeloženo do češtiny neznamená nic jiného než „rychlý veslař”. V angličtině pak tito vrubozobí mají souhrnné jméno „steamer ducks”, tedy „parníkové kachny”. Z celkem čtyř druhů jsou tři zcela neschopny letu a jeden ho zvládá jen se značnými obtížemi. Kachyně parníkové (Tachyeres pteneres), které můžete vidět v naší zoologické zahradě, patří mezi zcela nelétavé druhy, což je myslím dostatečně patrné ze snímku, kde má jeden z ptáků roztažena svá zakrslá křídla.

Ačkoli u nás žijí kachyně parníkové ve společnosti tučňáků Humboldtových, v přírodě se podél západního pobřeží Jižní Ameriky vyskytují jižněji než oni, a to včetně Ohňové země. Tam svého času vzbudily pozornost cestovatelů a badatelů, včetně samotného Charlese Darwina, a to především pro specifický způsob pohybu po vodní hladině. Při útěku nebo při obhajobě teritoria využívají pro zvýšení rychlosti nejen nohou, ale i křídel, kterými intenzivně veslují, až voda kolem jen stříká. To jejich objevitelům připomínalo tehdy běžné kolesové parníky – steam ships – a podle nich dali jméno nejen ptákům samým, ale i jejich specifickému pohybu: nazvali ho steaming.

V naší zoo nemají kachyně parníkové příliš důvodů steamingu využívat, ale v přírodě jím na vzdálenost kilometru i více vyvinou rychlost až 24 km/hod. To je na hladinové plavidlo velmi slušný výkon. Kachyně parníkové by tak snadno předstihly oba pražské kolesové parníky – nejen Vltavu, jež pluje rychlostí 16,5 km/hod., ale i rychlejší Vyšehrad, který se plaví osmnáctikilometrovou rychlostí.

 


V 80. letech přišly do Zoo Praha postupně dva luskouni krátkoocasí. Na dobovém snímku tedy může, ale nemusí být jedinec, který uprchl do zahradnictví. Foto Vladimír Motyčka, Zoo Praha

Když ze Zoo Praha v 50. letech uprchl luskoun, byl údajně v Troji zabit ochrankou vládní vily a následně prohlášen za „infikovaného krokodýla“. Tak se to alespoň traduje.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Kdyby se naši chovatelé rozhodli je nějak pojmenovat, navrhoval bych pro ně jména Vltava a Vyšehrad a současně vyzval Pražskou paroplavební, aby se stala jejich sponzorem. Řeč je o páru kachyní parníkových, které v naší zoo...




Přihlášení k newsletteru