Vltava a Vyšehrad

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Kachyně parníkové patří do skupiny čtyř druhů rodu Tachyeres, což přeloženo do češtiny neznamená nic jiného než „rychlý veslař”. V angličtině pak tito vrubozobí mají souhrnné jméno „steamer ducks”, tedy „parníkové kachny”. Z celkem čtyř druhů jsou tři zcela neschopny letu a jeden ho zvládá jen se značnými obtížemi. Kachyně parníkové (Tachyeres pteneres), které můžete vidět v naší zoologické zahradě, patří mezi zcela nelétavé druhy, což je myslím dostatečně patrné ze snímku, kde má jeden z ptáků roztažena svá zakrslá křídla.

Ačkoli u nás žijí kachyně parníkové ve společnosti tučňáků Humboldtových, v přírodě se podél západního pobřeží Jižní Ameriky vyskytují jižněji než oni, a to včetně Ohňové země. Tam svého času vzbudily pozornost cestovatelů a badatelů, včetně samotného Charlese Darwina, a to především pro specifický způsob pohybu po vodní hladině. Při útěku nebo při obhajobě teritoria využívají pro zvýšení rychlosti nejen nohou, ale i křídel, kterými intenzivně veslují, až voda kolem jen stříká. To jejich objevitelům připomínalo tehdy běžné kolesové parníky – steam ships – a podle nich dali jméno nejen ptákům samým, ale i jejich specifickému pohybu: nazvali ho steaming.

V naší zoo nemají kachyně parníkové příliš důvodů steamingu využívat, ale v přírodě jím na vzdálenost kilometru i více vyvinou rychlost až 24 km/hod. To je na hladinové plavidlo velmi slušný výkon. Kachyně parníkové by tak snadno předstihly oba pražské kolesové parníky – nejen Vltavu, jež pluje rychlostí 16,5 km/hod., ale i rychlejší Vyšehrad, který se plaví osmnáctikilometrovou rychlostí.