Velký příběh malého motýlka

Foto: Daisy Cadet

Loni 4. února si mladá ekoložka Daisy Cadet povšimla drobného exempláře hmyzu poletujícího u okna zmíněného obývacího pokoje. Druhý ležel již mrtvý na parapetu. Ti dva motýlci, kteří ovšem na první pohled připomínali spíš vosy, připadli Daisy natolik zajímaví, že živého jedince vyfotografovala a snímek umístila na instagram. Tím by celý příběh mohl i skončit, kdyby si tohoto instagramového příspěvku nevšiml zkušený lepidopterolog Graeme Davis a neupozornil na něj kolegu. Tak se posléze zpráva o dvou motýlcích v obývacím pokoji dostala až do londýnského Přírodovědného muzea.

Muzejní entomologové Mark Sterling a David Lees ihned rozpoznali, že jde o nějakou nesytku – to jsou motýli, kteří svým vzhledem i způsobem pohybu napodobují vosy či sršně, zkrátka blanokřídlý hmyz. Sterlingovi a Leesovi se nejprve zdálo, že by mohlo jít o nesytku roupcovou, která žije i v Británii – ale kde ta by se začátkem února vzala v domě kdesi v jižním Walesu? Nesytka roupcová to nebyla.

Další dny trávila Daisy Cadet prohledáváním všech květináčů v domě. Sterling a Lees jí totiž poslali záběry vajíček a kukel nesytek a Daisy se je pak snažila najít na pokojových rostlinách i řezaných květinách, což znesnadňovala skutečnost, že spolu se svou matkou Ashleigh je jejich velmi horlivou pěstitelkou. Sterling a Lees se domnívali, že dvě nesytky se do Port Talbotu odkudsi dostaly s rostlinami. Daisy však nic nenašla.

Pomohla až analýza DNA obou záhadných nesytek, které Daisy předala do Přírodovědného muzea. Tato analýza ukázala, že patří do skupiny, která se vyskytuje ve Střední Americe a v severní části Jižní Ameriky. Tehdy si Daisy vzpomněla, že její matka navštívila před časem Guyanu. Ostatně taška s jejími zablácenými botami se ještě povalovala v obývacím pokoji. Daisy ji prohledala – a našla dvě kukly, z nichž se obě nesytky vylíhly, a také zbytky rostlinného materiálu.

Jak se brzo ukázalo, v relativně největším rostlinném úlomku byly dva otvory velikostí zhruba odpovídající nalezeným kuklám. Nato se potvrdilo, že jde o zbytky lusku živné rostliny doposud neznámého druhu nesytky.

Zbýval již jen poslední krok: na základě dvou exemplářů nesytek, které zakuklené nedopatřením procestovaly nějakých sedm tisíc kilometrů z Guyany až do Walesu, nový druh formálně popsat. Vědecký popis vyšel osm měsíců poté, co si Daisy Cadet v obývacím pokoji všimla jednoho poletujícího a jednoho mrtvého exempláře. „Nová“ nesytka dostala jméno Carmenta brachyclados.

Pro mne je to objevitelský příběh roku 2024 – a současně potvrzení, že je dobré se stále velmi pozorně dívat kolem sebe.