O slavných klokanech Bohemians

Klokany rudokrké, byť nikoli pevninského, nýbrž tasmánského poddruhu, je dnes možné vidět v expozici Darwinův kráter Zoo Praha. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Na své slavné australské turné se AFK Vršovice začal chystat roku 1926. Bylo to nedlouho poté, co vyšla Klapzubova jedenáctka, a mezinárodní sekretář klubu Zdeněk Kalina měl proto obavu, aby „přezdívka tato nebyla i nám přidělena“. Dopadlo to úplně jinak. Díky cestě po Austrálii vzniklo označení AFK Bohemians, a poněvadž Vršovičtí přivezli od protinožců dva klokany, dostal se klokan jak do jejich znaku, tak do přezdívky.

Dvojici klokanů dostala výprava Bohemians 20. června 1927 během rozloučení na nádraží v Brisbane od ministra veřejných záležitostí Queenslandu a současně prezidenta tamní fotbalové asociace M. J. Kirwana. Mělo přitom jít o dar prezidentu Masarykovi, ale jak se později ukázalo, ten o něj nestál. Po převzetí byli klokani převezeni z Brisbane do Sydney a tam naloženi na parník Orvieto, při jehož zastávce v Perthu se na něj nalodila i celá vršovická výprava.

Na lodi se o oba klokany prý nejvíce starali brankář Antonín Kulda a útočník Jaroslav Hybš. Druhý jmenovaný později vzpomínal: „… živil jsem je a na lodi mi jeden utekl. Když jsem ho s pomocí námořníků chytil, tahal mě po palubě a dal mi pořádně zabrat…“

Po vylodění v Benátkách se převoz klokanů do Prahy kvůli veterinární prohlídce poněkud pozdržel, a dojeli tak až po větší části výpravy, a to patrně 31. července 1927. V té době již bylo rozhodnuto, že budou umístěni do nedávno vzniknuvšího Vivaria Leknín v pražských Havlíčkových sadech. Již 2. srpna 1927 přineslo večerní vydání Národních listů nepříliš zřetelnou fotografii obou klokanů a o dva dny později tytéž noviny informovaly, že klokani si „v prostředí ostatních exposic zcela rychle zvykli“. O další dva dny později pak pro změnu Národní politika publikovala reportáž nadepsanou „Návštěva v pražském sídle australských klokanů“. V ní se dočteme: „V bedně, as půl metru vysocí klokani vesele poskakují, chvílemi panáčkují a jak se zdá, již se seznámili dosti s okolím. Na dně jejich sídla leží potrava: seno, kukuřice a oves. Správa podniku neví, co nejraději jedí, ale dle dosavadního pozorování asi všechno. V krabici od sucharů mají káranskou vodu, která prý jim znamenitě chutná. Vyhrazené místo je tísní, ale včera večer vybudována jim krásná klec, pět metrů dlouhá, 3 metry vysoká, a tak klokani budou snad nyní spokojeni. (…) Včera přišlo tolik diváků, že ani o 7. hodině večerní ještě podnik nemohl býti uzavřen, ač jest již otevřen od 9. h. ranní. (…) Nyní klokani v nové veliké kleci budou žíti lépe nežli v bedně. Brzy dorostou výšky jednoho metru a snad se ještě dočkáme jejich potomků?” A mimochodem, 9. srpna pak Národní politika zmínila, že „bednu, ve které klokani dříve bydlili, vzali si na památku vršovičtí Bohemians a uschovají si ji“.

Jak dlouho klokani v Havlíčkových sadech žili, bohužel nevíme. V dobovém tisku jsou v množném čísle zmiňováni ještě v červenci 1929, později se již píše jenom o jednom. Poslední zmínku o tomto druhém z obou klokanů jsem našel v novinách z konce ledna 1931…

Také se nikde neuvádí, o jaký druh přesně šlo. V souvislosti s jejich předáním Bohemians v Brisbane je zmiňován „druh Wallaby“. To je ale obecný termín, který označuje celou řadu druhů středně velkých klokanů. Ve svém článku věnovaném Vivariu Leknín později Vilém Němec – velký konkurent prof. Jiřího Jandy ve snaze o založení pražské zoo – psal o „skalních klokanech“. Bohužel jakékoli podrobnější popisy bohemáckých klokanů jsem nikde nenalezl a vedle snímku zveřejněného 2. srpna 1927 v Národních listech se mi v hlubinách internetu podařilo vypátrat jen dva další jejich údajné záběry, rovněž velmi nekvalitní. Na základě těchto obrazových materiálů jsme se s kolegy ze Zoo Praha – Jaroslavem Šimkem, Pavlem Brandlem a Ivanem Rehákem – pokusili klokany určit. I za pomoci odborníků z Austrálie jsme došli k předběžnému závěru, že mohlo jít o klokany rudokrké nebo hbité. První možnost se přitom jeví jako mnohem pravděpodobnější.

Víc se mi o dvojici slavných klokanů zatím zjistit nepodařilo. Pokud jde o jakékoli další údaje, neuspěl jsem svého času ani u Bohemians. Ale třeba i tato moje zpráva přispěje k tomu, že se objeví doposud neznámé materiály či informace.

V každém případě klokani přežili ve znaku a v přezdívce Bohemians již téměř sto let. A co víc: dodnes mají svůj nezanedbatelný význam také v česko-australských vztazích.