Pohledem ředitele: Naděje pro Bikiřino mládě

1

Přisáté mládě. Foto: Miroslav Bobek

Současně se nám však ulevilo. Byl to velmi riskantní pokus. Museli jsme počítat nejen s tím, že jej mládě nepřežije, ale znamenal i jisté nebezpečí pro Bikiru. Přesto jsme se rozhodli jej podstoupit. Jak jsme nesčetněkrát opakovali novinářům i fanouškům – chceme, aby z Bikiřina mláděte vyrostla gorila, která prožije plnohodnotný život, a nikoli domácí mazlíček odsouzený k osamění. Proto jsme se i za cenu velikého rizika snažili, aby se Bikira o své novorozeně postarala. Nakonec jsme ale rádi, že mládě – narozené s nevyzrálou termoregulací - přežilo bez úhony. Dalším krokem bude jeho umělý odchov a snaha o integraci do skupiny goril, která je pro tento účel neskonale vhodnější než ta naše. Ano, odvezeme jej do zahraničí…

V uplynulých dnech jsme podstupovali velmi těžké rozhodování. Formovala je znalost našich goril, poznatky z jiných zoologických zahrad i z přírody, v čase se měnící informace o stavu mláděte, zprávy o možnostech jiných pracovišť a – někdy velmi rozdílná - doporučení našich a zahraničních zoologů, chovatelů, veterinářů a pediatrů. To všechno probíhalo pod velkým časovým tlakem. Jestliže se tedy zprávy o dalším postupu měnily, většinou to nebylo proto, že by novináři naše záměry špatně popisovali, ale také z toho důvodu, že jsme zvažovali, co by bylo nejlepší – a otevřeně a rychle o všem informovali.

Mládě nyní působí nesmírně životaschopně. Tím víc se nad ním svírá srdce. Jeho život nezačal dobře a naše možnosti jsou již vyčerpány. Přesto opět cítím naději. Vyrůstá z poznání nesmírného nasazení všech, kdo se podíleli na jeho záchraně a snaží se mu zajistit budoucnost. Pevně věřím tomu, že – na rozdíl od magie čísel – se nasazení i víra těchto lidí musí někde projevit a zúročit.

Držme malému palce…