Jiný svět

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  17. 03. 2011


Kdyby měli mýty, zcela jistě by v nich svůj svět viděli jako ohromného starého slona.

Kdyby měli historiky, zcela jistě by v knihách četli o svých dějinách trvajících šest set generací (! - v případě nás, lidí, by šest set generací zahrnulo časový úsek od doby kamenné až do výbuchu první atomové bomby).

Kdyby měli intelektuály, zcela jistě by se museli vyrovnávat s názorem, že nežijí na ohromném starém slonovi, ale na ostrově, který se kdysi dávno odtrhl od mateřské pevniny.

Ve skutečnosti nemají ani mýty, ani historiky, ani intelektuály. A zcela jistě nemají ani ponětí, kde se nacházejí.

Přesto: v pražské zoo existují celé utajené světy – a jejich svět je jedním z nich.

Přišli před pětačtyřiceti lety se slonicí Gulab. Nebo přesněji na ní. Ona je celým jejich světem. Bez ní nemohou existovat, protože na žádném jiném tvorovi než na slonovi nepřežijí.

Jejich životní cyklus je velmi krátký, a tak se jich na Gulab vystřídaly už stovky generací. Prožili na ní celé své dějiny. Hvězdnými okamžiky těchto dějin - srovnatelnými s přistáním na Měsíci – jsou přechody některých z nich na druhou ze slonic, Shanti. A naopak…

Konečně bych je měl představit. Měří nanejvýš tři milimetry a jejich vědecké jméno zní Haematomyzus elephantis. Česky je označujeme všivák sloní.

 

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička 


Řád Mikoly Leontoviče, foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Volodymyr Topčyj, dlouholetý ředitel ukrajinské Zoo Mykolajiv, se se mnou v Praze o pár dnů minul. Zanechal mi tu však Řád Mykoly Leontovyče, který je – zkráceně řečeno – udělován lidem se zásluhami o rozvoj zoologických...

Tak prý pravlci – známí ze seriálu Hra o trůny jako zlovlci – mohou „po deseti tisíci letech opět výt na Měsíc“. Tato interpretace experimentu americké společnosti Colossal Biosciences je ale velmi zavádějící a svádí k...




Přihlášení k newsletteru