Vánoce na krku

Vážně? Možná jsem trochu mimo, ale neumím si představit větší stres, než natrefit na vánoční cukroví o prázdninách a vánoční koledy poslouchat od října.

Co se to jen s Vánocemi stalo?!

Předkřesťanské oslavy slunovratu i křesťanské Vánoce upevňovaly vztahy v širším lidském společenství i v rodině. Tuto svou roli vánoční svátky zcela neztratily ani za socialismu. Mnohahodinové mrazivé fronty, ve kterých jsme se během posledního předvánočního týdne poctivě střídali s rodiči a s prarodiči, a vůbec celá složitá logistika shánění potravin, pochutin a dárků tehdy představovaly ten nejlepší rodinný teambuilding. Koledy po něm na Štědrý večer zněly mnohem krásněji.

Hypermarketové Vánoce naší konzumní doby však už nejsou ničím víc, než právě jen oslavou konzumu. Navíc obtěžující a vnucenou oslavou.

Před těmihle Vánocemi budu unikat, jak jen to půjde.

Ať je to černé na bílém: Dřív než v půlce prosince nevstoupím do žádné prodejny, z níž se budou linout koledy, nebo která bude mít vánoční výzdobu!

Snad neumřu hlady…

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička