Nejen o moučníku

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  24. 02. 2011


Nejspíš jsem si to jen vsugeroval, ale ten pišingr mi vůbec nechutnal. Dvakrát jsem do něj kousnul a pak ho vyhodil. Přitom na pohled nevypadal vůbec špatně. Co mě odradilo, byly údaje na krabičce. Ten moučník z nadýchaného těsta plný rozinek měl před sebou trvanlivost dlouhé řady měsíců – a to musel být vyroben už minimálně před čtvrt rokem.

Mám zkrátka zafixováno, že jakékoli měkké pečivo by mělo vydržet nanejvýš pár dní. Kupříkladu chleba se ještě za mladých let naší babičky pekl jednou za týden - a to je pro mne stále základní měřítko přirozeného běhu věcí.

Ano, bývaly to tehdy těžké časy. Všichni známe vzpomínky, jak děti chodívaly od jara do začátku zimy do školy bosy a jak i dospělí si boty kupovali na mnoho let. Nebo jak se spořilo na oblečení, které také muselo vydržet dlouhé roky, či – třeba zimník - celý život.

À propos, včera jsem byl v obchodním centru na Zličíně už podruhé vrátit rifle. Přestože stály dva tisíce, poprvé praskly nad kolenem po třech hodinách. Podruhé vydržely dva měsíce, během kterých se na nich roztrhaly knoflíkové dírky a na nečekaných místech se v látce začaly otvírat díry.

Je to zvláštní svět, ve kterém moučník má delší životnost než kalhoty!

 

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička 


Řád Mikoly Leontoviče, foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Volodymyr Topčyj, dlouholetý ředitel ukrajinské Zoo Mykolajiv, se se mnou v Praze o pár dnů minul. Zanechal mi tu však Řád Mykoly Leontovyče, který je – zkráceně řečeno – udělován lidem se zásluhami o rozvoj zoologických...

Tak prý pravlci – známí ze seriálu Hra o trůny jako zlovlci – mohou „po deseti tisíci letech opět výt na Měsíc“. Tato interpretace experimentu americké společnosti Colossal Biosciences je ale velmi zavádějící a svádí k...




Přihlášení k newsletteru