Dolly Buster v Křesle pro hosta

Papírové kulisy Československé televize, přepychové křeslo se zasloužilým hostem, moudře přikyvující publikum složené z komparzistů a servilně se tážící moderátorka: „A ještě nám, prosím, soudruhu inženýre (profesore, předsedo) řekněte, jaké je vaše životní krédo?“ Po této otázce obvykle následovaly neskutečné kydy plné patosu, které v podkritickém množství byly zábavné a v nadkritickém smrtící.

Shodou okolností v pokročilejší hodině se mi na plese dostal do ruky časopis maturující třídy, kde studenti rovněž uváděli svá životní kréda. Pojali je řekněme… životněji. Dovolím si citovat, přičemž za krédem vždy uvedu, kdo je vzorem dotyčného:

Hlavně na vše s úsměvem a blond hlavou! – Bobek (ten od Boba).

Dělej, jinak nebude Bugatti! (míněn Veyron za 35 milionů) – Bill Gates, Mark Zuckerberg.

Já to zapomněla! – Babička.

Občas to chce vypadnout z kolotoče a dělat něco ulítlého. – Severus Snape.

Pane, tyhle maturanty s jejich krédy posadit do Křesla pro hosta! A nejlíp do původních kulis před zaplacené publikum a s původní moderátorkou (musela by si ovšem ponechat svou servilitu i trvalou). To by bylo!

Pilotní díl bych navrhoval udělat se slečnou Monikou. Ta uvedla: