Na pokraji katastrofy

V případě tragédie tureckého Boeingu 757, který se roku 1996 zřítil se 189 lidmi na palubě do Karibiku, byla na počátku nepatrná příčina nejen v přeneseném, nýbrž i v doslovném slova smyslu. Malá vosička kutilka si během doby, kdy byl boeing odstavený na ploše letiště v Dominikánské republice, začala v jedné z Pitotových trubic na jeho přídi stavět hnízdo. Vinou ucpané Pitotovy trubice pak jeden z rychloměrů (bohužel ten nejdůležitější) poskytoval chybné údaje - a na konci dalšího sledu událostí byla katastrofa ohromných rozměrů.  

Právě tenhle díl Leteckých katastrof se mi vybavil na konci vyšetřování incidentu, který mohl také skončit katastrofou, byť by na jejím konci nebyly zmařené životy lidí, ale „jen“ zvířat.

V době největších mrazů se jedné soboty ráno, přesně v 6.59, otevřela řada odkuřovacích oken v kopuli pavilonu Indonéská džungle. Do vnitřních prostor, jež jsou vytápěny místy i na více než 30 stupňů Celsia, se okamžitě začal valit ledový vzduch. Pavilon se rychle ochlazoval na teploty, které by pro některé druhy mohly být kritické.

Otevření oken způsobil planý požární poplach. Měli jsme veliké štěstí, že tou dobou už byli první chovatelé v práci, takže mohli spolu s dalšími kolegy přijmout opatření, díky nimž se podařilo zabránit katastrofě. Dojít k planému poplachu uprostřed noci, jistě by na výstražná hlášení spolu s ochrankou také zareagovali, ale než by dojeli do zoo… snad ani raději nedomýšlet.

Jak se posléze ukázalo, k nejkritičtější situaci za víc než sedm let provozu Indonéské džungle došlo v důsledku chybného hlášení protipožárního čidla. Správně nefungovalo proto, že se do něj nastěhovala kolonie mravenců faraonů!

A tak podobně jako se v letectví po nejrůznějších incidentech upravuje technologie letadel a mění předpisy, také protipožární ochrana Indonéské džungle prochází kontrolami a změnami. Sice to není tak složité jako v případě dopravního letadla – ale zrovna jednoduché také ne.